TAJEMSTVÍ

"Už mě to tu nebaví!" vyhrkl sem a otočil se na přítelkyni.

Ona i její rodiče se otočili a zírali na mne, a já věděl že jsem si to nemyslel, ale že jsem to opravdu zakřičel.

,,Co teď?! Co mám sakra dělat, myslej si že sem cvok, nebo že je chci urazit a vůbec netušej co mě nebaví. To je zase trapas.,,

"Co tě nebaví?!" zeptal se otec mé vyvolené a díval se na mne zkoumavým a podezřívavím pohledem.

"Nebaví ....... mě ... eh ..... no ....... nebaví mě koukat pořád na tenhle obraz," řakl jsem a ukázal na obraz za sebou. Ač jsem absolutně netušil co to je za obraz a co na něm vlastně je. Předtím se k němu přeci jen postavil, ale nezkoumal jsem ho.

"CO?!" vložila se do rozhovoru moje láska, "Tobě se nelíbí naše společná fotografie, ta jak si mi ji dal k narozeninám! To znamená, že se ti nelíbim ani já, ani ta dovolená se ti nelíbí. A vůbec celá moje rodina se ti nelíbí!" rozkřičela se a navázala na nedávnou hádku, kdy jsem jí vyčetl každou středu, kdy nás její matka častovala návštěvami.

,,To je v pytli doprdele, že já debil sem vůbec sem lezl!,, pomyslel sem si a chtěl sem to urovnat, nejprve jsem hledal záchranu u její matky. ,,Ne to je špatnej člověk.,, Pak jsem se podíval na psa ,, Ne to je zase špatně,, A než sem se stačil podívat na budoucího tchána ležel jsem na zemi a z nosu mi tekla krev. Bolest sílila a já sem nevnímal už ani olizování toho hrozného krysaříka.

"Haló, pane, haló!"

,,Kdo to sakra je?,, Otevřel jsem oči, nad mím tělem se skláněla moje láska a nějakej hlap v černym kloboučku a brejličkách.

"Lásko? Lásko si v pořádku?"

"Jistě, proč bych nebyl?" zeptal jsem se a snažil jsem se co nejrychleji postavit.

"Ukazoval si mi tady ve výloze svatební šaty, ve kterejch bych se ti líbila. Pak si se zamyslel a pak si se skácel. Jestli chceš, tak na ten víkend s Našima nemusíme."

"NE musíme, víš já ... já tě strašně miluju a chci tam vážně jet. A vám mnohokrát děkuji a nashledanou." Rozloučil jsem se s mužem, který mě probral a momentálně zde byl trochu na víc.

"Nashle..." odpověděl a pokračoval kamsi do ulic.

"OOOOOOOOO to jsem rádi, že už jste tady. Konečně, pojď ke mně zeťáčku!!"

,,Zeťáčku?! Je pravda, že si chci Petru vzít, a že sem ten prsten vzal s sebou, ale jak to sakra ví?! To bude asi to, jak mi táta vysvětloval o tchýních, že poznaj všechno!!!!,,

Pak jsme se uvítali a první věc, kterou jsem v neznámém prostředí provedl bylo, že jsem strhl splachovadlo u nás na patře. Museli sme chodit dolu k rodičům, kterým to bylo nepříjemné a Petra se snažila dělat, jako že nic ale vadilo jí to.

Druhou věc, mnohem horší bylo, že jsem při bouřce nahazoval pojistky, abych se mohl dodívat na fotbal.

A třetí věc, která mě dostala bylo zjištění, že fotografii, kterou jsme s Petrou ,,DÁVNO VYHODILI,, mají její rodiče v obíváku a já jsem ji polil colou.

Pak to přišlo, podle tradice - její rodiny - jsem požádal jejího otce veřejně o její ruku a v domě jsem schoval prsten. A stál jsem zády do pokoje ve kterém prsten byl a koukal se na fotografii, kterou jsem před momentem polil colou. A o níž jsem si myslel, že sme ji dávno zničili.

Nudil jsem se a tak jsem začal přemýšlet o tomto výkendu, o tom co jsem pokazil, jak mě nakopli pojistky a o tom co se mi zdálo v pátek před tím Svatebním salonem.

Už jsem cítil, že řeknu:,,Nebaví mě to!!,, ale když jsem se nadechoval za mími zády se ozvalo: "Mám ho!!!"

Ano, láska ho držela v ruce a já, já ji miluju až do dnes. Ale zatím sem jí to neřekl, ač se jí svěřuji se vším, ona mi taky neřekla..............,ale to je jedno.