Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Letadlo

06. 05. 1999
0
0
988
Autor
Kirt

..co všechno člověk dokáže...

Letadlo Vylezl jsem z metra, konečně zase na vzduch, protože venku bylo opravdu moc krásně. Začínal květen, všechno okolo kvetlo, bylo krásně, asi tak jako se to píše v básních o květnu. Končil den, ale slunce ještě nezapadalo, ještě nemělo tu krvavě rudou barvu, na kterou se každý tak rád dívá. Na modré obloze byly mráčky jako z jemně natrhané vaty, tenké a jemné jako pěna na horké čokoládě, která v zimě zahřeje zkřehlé prsty, když jí v mrazu usrkáváte, aby vám nespálila jazyk. Šel jsem domů s hlavou zvrácenou a pozoroval tu krásu na obloze. Co však bylo na té scenérii nejkrásnější, to vám řeknu až teď. Přes tu bazénově modrou oblohu, na které byly mráčky, jako když jemně natrháte vatu a pokryjete s ní led, letělo letadlo. Vysoko, moc vysoko. Zapadající slunce ozařovalo jeho břicho, které se třpytilo a zářilo, stříbrný pták, který majestátně letěl tam někde nahoře. Za tím letadlem se do dálky táhla bílá čára, jako když pozorujete pavouka, jak přede svou pavučinu; bílá čára, kterou letadlo kreslilo po obloze. Musel jsem se zastavit a užasle jsem se díval na tu důstojnost a chloubu lidské dovednosti. Stříbrná záře v zapadajícím dni na modré obloze, jak už jsem tu o ní psal, mě prostě uchvátila. Představoval jsem si toho človíčka tam nahoře, jak si tam sedí v kabině, pozoruje tu spoustu budíků a čudlíků před sebou a kolem sebe a letí vstříc slunci, které se schovávalo. Chtěl jsem být na chvíli tím, který tam sedí, vnímat tu výšku pod sebou, vnímat tu sílu, kterou mám v rukách, vidět těma očima, které pozorovaly to slunce. Letadlo, ten nádherný stříbrný živočich, mi mizelo v dálce, zůstávala tu po něm jen ta bílá, nerušená čára na modré obloze, svítilo slunce, všechno kolem mě kvetlo a já byl pyšný na to, že jsem člověk. Radost mi jen kalilala jedna věc. To letadlo totiž nebylo osobní. Kromě těch dvou, co ho řídili, tam nikdy jiné osoby neletěly.
Deltex
20. 07. 2001
Dát tip
Hm... být pyšný? A na co... že člověk zkurvil takhle tuto planetu - že to co tam nahoře letí vlastně pomaličku ztravuje naše žití. Chtě nechtě musím souhlasit s Cthulhu... respektive ono to možná je o pocitech, ale povídka by měla mít pointu - já ji v tom nevidím! Asi jsem tě nepotěšil, ale přesto se měj fajn.

leontynka
22. 05. 1999
Dát tip
smysl by mi to dávalo, kdyby to letadlo neslo bombu nebo tak něco, ale to bych nebyla na sebe pyšná

Merle
11. 05. 1999
Dát tip
Je to divný, ale zrovna včera sem měl podobnej zážitek, jen sem si to přirovnal k něčemu jinýmu a tolik jsem to neprožíval. To je ale věc přístupu. Tím chci jen říct, že tě chápu.

snoopy
11. 05. 1999
Dát tip
civilismus?

Cthulhu
10. 05. 1999
Dát tip
Jo, letadlo už jsem na obloze také viděl, dokonce i stíhačku. Ale že bych o tom musel psát... Sorry, ale toto byl klasický případ povídky o ničem. Obávám se, že v poslední době takových přibývá...

Print
06. 05. 1999
Dát tip
Letadla mají prostě různý využití..., ale ta bílá, nepřerušovaná čára na modrý obloze mě taky vzrušuje!:-)

Nic. Narodí se a umře.
Nějaká satira?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru