Poslední sloka.

Tak sedím u stolu
jen převracím listy
zažloutlé,zasypané prachem
mé oči čtou ty řádky
plné něhy a citu
i kruté bolesti.

V samotě a bolu
vracím se těmi místy
jen mříti strachem
na ty dávné hádky
ted vím jsi tu
lásko jemnosti.

Láska je dílem věků
život je přeci dlouhý
nejde ani zmrazit
stále víc se zvedá
v přívalu nadějí
se slzou v oku.

Tvé projevy vděků
cítím rozechvění touhy
ne ze skály ji srazit
mé srdce lásku hledá
vejde než se naději
píši poslední sloku.

Mé srdce znovu bije
má bolest ze mě mizí
to láska chce vzplanout
tak jako každý
ptám se proč mé srdce stůně
co k mým rtům vstane.

Ret lásku z číše pije
přichází pocit cizí
já chytím ji do pout
budu jí mít navždy
přišla tvá něžná vůně
mé srdce k tobě vzplane.

Mé dlaně se chvějí
tvůj stín se kolem mihne
tvé dlaně žhavé
mě lehce hladí
po mém těle bloudí
dotýkám se tvých boků.

Rty tebe líbat chtějí
polibek na mě dýchne
dotkl se mě právě
tvé dolíčky mě svádí
stále polibky loudí
píši poslední sloku.