Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesty
Autor
chicoria
A
ž projdu tisíc cesta zpod víček začne padat sníh.
Budou mi kanout ledové slzy,
zchladí rozpálené líce.
Roztají v řeku, budou mě vést,
vzpomínky bez lesku rozplynou se v nich.
A oči odumřou už brzy,
aby nespatřily více,
Oceán nadějí,
ty rozbouřené vody.
Ostrov zbloudilých a nesplněných přání.
Pralesy duší pohřbených.
Jednoho dne tam dospěji
a pokleknu na kamenné schody,
za oběť položím své mládí,
oltáři světů vzdálených.
Já očištěna hlavu skláním,
v bouři neznámých myšlenek.
Němou branou do slunce vcházím
a je mi odpuštěn ten hřích,
že jsem podlehla tvým dlaním,
sloužila v říši domněnek.
A naslouchala bludným frázím,
i zlověstnému smíchu v nich.
Vánek se stane z mých vlasů,
odletím tam, kde usínáš.
Dotykem prstů rozpouštím ledy,
má duše je krásný chrám.
Slyším tisíce tvých hlasů,
cítím, že na mě vzpomínáš.
Mým svědkem bude měsíc bledý,
když odolám tvým nástrahám.