Do ticha zašeptám slova a

Nikdo je nebude znát

Nikdo se nedoví

Co ticho mi odpoví

Pohladí po duši snad

 

Zhasni tu svíci co hoří

Je otrávená

Je pozdě

A mosty se boří

Jsem unavená

 

A padám jak

Listí jak

Vlasy jak

Jabloně květ

Tvá ruka mě pustí

A nemá sil vytáhnout zpět

 

Duše se hroutí

Do sebe se bortí

Létají do dálek

Už se nevrátí

Však jenom mne to rmoutí

Že v kolébce z proutí

Zbyl jen dřevěný korálek

Schovám ho v srdci, ať se neztratí

 

A teď je mi teskno

Když oči se lesknou

Modrají se jako len

Třpytí se jak rosa padlá do poupat

A možná že naposled

Zůstalo pár neúplných vět

A já se bojím ti je pošeptat

A tak je šeptám jen

Do ticha