Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezáří
Autor
miklunka
protože odtud odešel někdo, kdo neměl...
Nechala jsem ti na polštáři
jenom to prázdno
a hrst jehel
a ty ses divně tvářil
jako bych stála za to
a nebyli jsme žháři
(ještě mě svíráš v hrsti
a déšť co přines
výkřik
mě hladí proti srsti)
nechala jsem ti na polštáři
svůj pohled kterej pálí
a bylo p
ozdě-koncem září
snad bychom křivě přísahali
Vracím se z dálky
možná ránem
a výkřik rozcuchal mi vlasy
řekla jsem že tu nezůstanem
(svíráš mi ruce
nechci zůstat
chci okovům dát vale
jsem dívka po trvalé)
vracím se z dálky
už je léto
oči mám vodou podemle
týschovala bych se do obálky
a na bílý stránce
smíchem dětí
kreslila pohled vlastní války
Už se zas stmívám
do údolí
korytem řeky s tváří k noci
jsem já
stočená
jsem zas bezvýznamnej pocit…
(svíráš mě v kmeni času
a z rukou letokruhy
ještě ti dýchám
věrná
hlasua do věnců vplést stuhy
)
už se zas stmívám
jsem Kleopatra spánku
hraju si na nevinnou
když u splavu si zpívám
a
mám tvý teplo v soběsnad ho tam nepominou
Tak nějak smutno
mě drží za úsměvem
a studí mě požár
tvým vlastním bílým sněhem
(ještě mi držíš křídla
a něha u nohou
abych snad nevystydla
jsem tvá
tvá s oblohou!)
t
ak nějak smutnomi krade sladký spaní
a víno v hořký krvi
mi říká teď už paní
tak nějak smutno
je teď mým pokojem
a možná že mi scházíš
do dlouhejch trapnejch frází
a možná jen
pár jehel na polštáři
ti připomene září…
ti připomene září…