Snad už jen...

Unikáme.
Tiše ploucí městem,
krajinou a snem.
Unikáme přred realitou,
která ubíjí.
Není možne zůstat stát,
není možné běžet dál.
Před něčím unikáme.
Něco před námi.
My před něčím.
Unikáme,
aniž bychom veděli proč?
 
Umíráme.
S polibkem konečným,
s tím jediným posledním,
navždy posledním objetím.
Umíráme.
Ve skutku, ve snu.
V minulosti,
přítomnosti i budoucnosti.
Stále umíráme,
ale nikdo to nevidí,
nebo spíše nechce vidět.
Umíráme.
Spolu ve věčném objetí,
sami opuštěni časem,
v bezrozměrné soustavě.
Umřeli jsme a osvobodili se....