Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Step na rozpálené ipě

Výběr: kalais, dablik008

09. 06. 2003

1420

Autor

Matyjustin

Chytám bronz

do medaile

a jako třetí dobíhám

čas

ruce rezavé

od zprofanovaných hřebů

navádí k lítosti

tak nestoudně a drze

až se mi staví dech

těsně

nad povrchem země

…ale zpět

myslím na stůl

už je zas prostřeno

a střelka kompasu

v ruce se točí bláznivě

a ukazuje

dny prokrvené

jak odpolední

dýchánek u pasivního moře

hluboko v očích

…ale zpět

sloužím si

neochotně

nejsem si tím pánem

vědom

že bych „jím“ chtěl být

dychtím

zprudka doufám když dychtím

jak zdevastované

zanícené vpřed

přitom

však

…ale zpět

Zvláštní název. Nevím, jestli stepuješ při pobíjení střechy (a slunce praží), nebo se ti myšlenky volně rozbíhají v asociaci po stepi. Každopádně, báseň ladně běží, leč neukotvena - působí na mne jako výřez, tj. to co zbylo po oříznutí knihy, však archy byly špatně poskládány a nůž překrojil text... snad prchavé, čitelné torzo? Odsazování textu napomáhá čtení a rozletu, jen si však říkám, jestli není formou prázdnou, Mozartem cvičeným, tak lehce působí. Je ale nutné (odsazení)? Spíš se mi zdá, že odsazuješ z navyklé podstaty své formy, místo abys vyvinul nějaké úsilí. V lehké aporii říkám, že ta forma je dokonalá. Tedy škoda, že nic v ní. M. byl genius, však jeho divertimenta jsou nudná. Škoda...