Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMonolog duše, snad těla?!
Autor
dara
v tichosti vykřičené vzpomínky, jež navěky týrají jinak již zecela otupělé, cynické srdce.
Věřila jsem, že utečeme, že můžeme utéct,
že nikoho nepotřebujeme a že nás nikdo nebude hledat,
protože přece všichni to ví. Ví, že jsme tam, kde láska znamená štěstí, ne jako tady; že jediné co potřebujeme je louka, teplo, trochu vláhy a snad spánku, že naše dlouhá pouť napříč válkou, už není, už nic není a nic nemá valnou cenu, jen naše láska, víra v sebe, život v míru.
Že být s Tebou je vzhlížet k Bohu a křičet Tvé jméno beze sna bez proslovu...
Již žádný můj vladař, milenec, snad král.
Ni Machiavelli, ten jenž kradl mi čas a Machiavelismus, ten světil prostředky jednoho z nás.
Už jen Michal prostý páže, muž z mnoha a ne ten, kdo cnostné mravy mi tu káže.
Buď tedy sbohem a spi těžce.
Jednou snad zemřeš, já slzu neuroním, jednou snad za dlouhý čas,
zhniješ zevnitř, pak už nic.