Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak milovat své rodiče

Výběr: Lyryk
14. 06. 2003
26
0
4084
Autor
Rowenna

Všechno, co zbylo po tobě:

seznam potravin s kolíčky

trochu zaprášený, občas ti něco

nevyšlo. Jednou týdně umytá okna

aby sousedi čuměli, a upatlaný

kabel od ledničky. I já, slepá

nevnímající, jsem náhle zahlédla

ten nános mastnoty.

 

A vyšívaná panna na loďce

a je tam všechno, co má být:

v úplňku měsíc, a z rákosí, ó, bože,

číhá jelen, opravdu veliké umění

metr krát metr na délku i na šíři.

Všechno jsi drobounce, křížkový

se nazývá ten steh?, vyšívala po nocích.

 

A visela nám ta nádhera celé dětství

nad postelemi. V patnácti letech jsme si

se setrou přidělovaly to vyšívané tajemství :

„Tohle je tvoje dědictví“. „To ne, tohle zdědíš ty.“

 

Vypadá to, vypadá, že sestra bude dědit víc.

Hašteřivost, sobectví, netoleranci. Půvab žen

bezbranných, měkkounkých. Růžových.

S tlamičkou vyčítavě do podkůvky

staženou. S tlapkami působivě složenými

na tom srdíčku, tak, kristovanoho, trápeném.

 

Mé sestře tmavovlasé, sochané, s tváří madony

a se snědou hedvábnou pletí, celé dětství říkali:

„Našli jsme tě u popelnic, nechali tě tam cikáni.“

 

Já jsem před návštěvami tklivě recitovala:

„a když ho rozkrojíš, uvidíš bězdičku

co byla skovaná, v červeném jablíčku.“

A se sestrou, tím cikánětem půvabným

se zatím mazlili. Co taky s dítětem zrzavým

pihovatým, co navíc čte. Ve čtyřech letech.

A nejen noviny! Notně divný element

v téhle smečce. Kde se tady vzalo

tohle přemoudřelé bleďounké dítě?

O čem si to takhle v podvečer sní?

No, tyhle jedničky, to je příjemné.

To až řeknu Bětce na šachtě!

Ale proč se tenhle blbeček

nesměje na houpačce?

 

Nezbývá příliš moc

co by mi vrátilo ty časy. Co je štěstí?

 

Vědět, čím jseš. Zrzavá, opuštěná cikány

malý čtenář, malá půvabnice

ženská, co zapomíná

na kabely od ledničky

šmudla, co navenek

myje okna jen dvakrát do roka.

Dítě, co se bojí houpaček. Co by rádo

výskalo, ale bohužel to neumí.

 

Jako potvrzení toho, že se mi to nezdálo:

vrať mi mé dědictví. Chci ten obraz kýčovitý

vyšívaný. Chci si pod ním zase tak naivně

čistě snít.   Chci své štěstí. Pochopit

co jsem skutečně. Chci si tak nesměle

výsknout. Joooj. Ještě více. Jooooooooj.

 

 

 

 


Jeanne
20. 07. 2003
Dát tip
moc hezky napsaná

Astra
30. 06. 2003
Dát tip
Tak to se mi moc líbí! Tři tipy ode mne by byly málo!

Albireo
27. 06. 2003
Dát tip
Nevýslovné. Jak to jinak říct? *

Smykač
20. 06. 2003
Dát tip
chjo***********************************

čtenář
17. 06. 2003
Dát tip
*

Yfča
16. 06. 2003
Dát tip
********

Rowenna
16. 06. 2003
Dát tip
Sidi? Je to špatně? Prozrazuji, co jsem prozradit nechtěla, a nedotýkám se toho, čeho jsem se dotknout chtěla? Dívat se jen do dlaní, to je prosba, abych ty zatracené prsty nedržela na klávesnici? Ano? :-)))

sidi
16. 06. 2003
Dát tip
Ale né, z radění jsem už vyrost, nebo nedorost ? To já jen že se mi na to tvoje psaní naroubovalo moje myšlení (paměť) a stříhlo mi na kabátek který nerad nosím. Tak jsem ho přiložil na tvé tělesno, rozumí se přirozeně pouze virtuální. V naději že si ho odneseš. Kdepák ! :-) Piš hezky dál, jsem tvůj čtenář. :-)

_Mo_
15. 06. 2003
Dát tip
(***)

Kajman
14. 06. 2003
Dát tip
to je docela smutný

Mathew
14. 06. 2003
Dát tip
docela..hlavně poslední sloka, ale kdybych měl hodnotit celkově..zase mi to moc neřeklo..

Mně to řeklo hodně Duf: Ano, dá se to rozdělit na dvě básně,ale takto pohromadě mi to dává větší smysl velký TIP a děkuji

(G)eorge
14. 06. 2003
Dát tip
už zas, nehraju, padám na kolena apobíjím čelem o klávesnici...***

houba
14. 06. 2003
Dát tip
zase jsi pohladila moji duši, v tvojí básni je spousta krásných momentů, opravdu to umíš krásně vyjádřit, zachytit to "vypovídající"..... tip + klub :)))

sidi
14. 06. 2003
Dát tip
Měla bys, jen tak chvíli sedět, a koukat se do dlaní, než cosi podobného napíšeš. Člověk něco uplacíruje, a najednou přiletí odpověď. Né že by prorazila díru do boku jeho lodi, jenom tak, jako torpédo jež minulo svůj cíl, si bublinkuje pod hladinou. A obrysuje hřbet úplně jiné páteře. Ale tohle není kritika, to jsou jen tak bublinky, pod mojí hladinou. :-) Dík.

alim
13. 06. 2003
Dát tip
kruci, joooooo..se mi chce zase brecet...nadhera****T

Carrie
12. 06. 2003
Dát tip
jojojojojojo!!! jsem ráda, že tě znám :o)))))))

Rowenna
12. 06. 2003
Dát tip
Carrie: Díky, i já jsem ráda, že tě znám. :-)) Petulko: Určitě bude příležitost, a vím, že zklamaná nebudu. :-))

guy
12. 06. 2003
Dát tip
S tlamičkou vyčítavě do podkůvky staženou. S tlapkami působivě složenými na tom srdíčku, tak, kristovanoho, trápeném. ***

rainman
12. 06. 2003
Dát tip
jooooooj...********************************

Carrie
12. 06. 2003
Dát tip
poooočkeeeej, ty budeš liiitovaaaat ;o))))))

Z tebe to tak sálá!!!!!!Tolik citových provázků v uzlíčcích.Tohle je moje první v nej.Možná bude i první z nej.

nin
11. 06. 2003
Dát tip
TAHLE JE ZASE Z TĚCH NEJLEPŠÍCH, CO TY DOVEDEŠ. ani slovo navíc a přitom tam je toho tolik... *************************** vzpomněla jsem si, jak jsem se ségrou úplně stejně zalykala smíchy nad jedním ze strašlivých "budoucích dědictví"... to ona mě naučila taky číst strašně brzo, takže návštěvy kulily oči :)))

Hester
11. 06. 2003
Dát tip
*****************

nin
11. 06. 2003
Dát tip
připadá mi to víc o tom sesterským vztahu než o vztahu k rodičům, hrozně mě to teď najednou vrátilo do TAK blízkých vzpomínek na sestřičku - dík

Atalanta
11. 06. 2003
Dát tip
To je... to je... **************************** Mne taky, nin...

Vědět, čím jseš. Zrzavá, opuštěná cikány malý čtenář, malá půvabnice ženská, co zapomíná na kabely od ledničky šmudla, co navenek myje okna jen dvakrát do roka. Dítě, co se bojí houpaček. Co by rádo výskalo, ale bohužel to neumí. **********

Josefk
11. 06. 2003
Dát tip
koukat ještě dál, co pamatujem.... Moc pěkně!

Já nevim, co říct! Ty každou svou básní vymeteš celou svou bytost i z koutů, i z prstů u nohou a všecko to nameteš na mě a já jen sedím a tupě zírám na monitor (budu si je muset začít tisknout, protože zírat na papír je mnohem poetičtější) a třesu se pod tim nánosem a zapínám stěrače, protože krokodýlí slzy mi zabraňujou v koukání. *****

Duf
11. 06. 2003
Dát tip
To se mi líbí.* jenom mi to přijde jako dvě básně a ne jedna, ale to jen tak abych si taky rejpnul

Petula
11. 06. 2003
Dát tip
Rowenno! Tak krásná!!! Tak známá!! Tak má… Děkuji. Sakra, já Tě MUSÍM potkat… Třeba to pro Tebe bude zklamání, ale pro mne, tuším, NE!
|||-_-||| «*»

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru