Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ženy, které přišly po Emilii Kobierske.

Výběr: Albireo, Lyryk, rebecca13
17. 06. 2003
29
1
4847
Autor
Rowenna

Bylo to v časech

kdy se mraky uzlily

a hory byly tak vysoké

že na podzim zkrvácely

a jejich přebytečná krev

stékala do údolí. A vlasy šedivé

první podzimní jíní

postříbřilo je.

 

A v té krvi úrodné, v té hebké spraši

si postavil můj děd, v zářivém údolí,

své první obydlí. Krásná je samota,

tak usoudil. Tady budu žít, mezi smrky

s jabloněmi. Tady, kde jsou ohrady

s laněmi, a pelíšky zajíců udatných

a kde si každý podvečer

sáhneš na slunce

ještě než se žuchnutím

spadne za kopec. A na zápraží

budou v noci hlídat vlci oddaní.

 

Však věřte horské krvi. Věřte spraši.

Než se v domku dvakrát otočil 

stalo se, že k jeho domu bílému 

jako úhledné bradavice přilepené

byly domky další. A že smrky zešedivěly

a jabloně byly zaprášené. A že se tomu místu říká

havířská kolonie. Tady přece nemohu dovést

své děvče z kvalitního rodu, statné, červené.

Musím si najít jiné, ne tak náročné.

 

Na příští sobotní tancovačce si ji vyhlédl.

A bylo ji právě šestnáct. Její postava

předurčila, že všechny ženy z rodu, který vznikne

z její krve, budou křehké. A dívala se, zrovna jako se bude dívat

její vnučka o čtyřicet let později, na své první zábavě. Plaše.

A můj děda, i tenkrát malý skřítek, vypadal v očích

žen jak velký bohatýr. Jak to dělal? Nevím. Dobře

si prohlídl lem neuměle nastavovaný

na ledabylé parádě, kouskem uhlí

podmalované temné oči. „Jak se jmenuješ?“

řekl frajersky. „Emilia Kobierska“ jenom hlesla

a sklopila oči. A on najednou toužil

utopit se v nich. A jí se domek

vpletený do ostatních zdál překrásný.

 

První se narodila moje maminka.

No, ano, byla bleďounká, jakoby pokryta

uhelným prachem, a trochu rachitická.

Ale to byly všechny děti v kolonii.

Jejich vlasy byly bezbarvé. A pupíky

nafouklé dvakrát do měsíce, vždycky

když bylo Berouse. (Tenhle zvyk dobře uplatňovala

moje maminka i v naší výchově. Dvakrát měsíčně

jsme jako děti zvracely, vždy, když se bralo.

A pak zas celý měsíc chleba se sádlem.)

A v pihovaté tvářičce zářily oči temné.

 

Z kolonie to bylo jen kousek k šachtě.

Emilia Kobierska, provdaná Tobolova,

z dívenky plaché proměněná zdravě

v dračici, aby toho svého aspoň občas

přeprala, sedávala tam s ostatními robami

když chlapi brali. Aby mu aspoň něco

vyškubla, než to v hospodě na dulnom konci

propije nebo v kartách prohraje. Když

byla úspěšná, zatáhla ho domů k uhlířině

nebo lepenici, se sváteční uzenkou

a pak se s ním narychlo pomilovala.

Víc než dvakrát za den to ten rujník

nesvede, to si myslela. S lehčím srdcem

pak doma chovala své hubeňoučké dítě,

zatímco ten skřítek, v jejích očích obrovský

tu ludru povětrnou hospodskou

přes zadek plácal a přes zuby

si trochu falešně pískal, když

kartu kartou překrýval. 

 

(Její vnučky, pravda,  už tuhle sílu neměly

a  tak mnohdy seděly u okna, a čekaly

němě, až jejich muž přinese

co jim a dětem patří.) To její dcera

ta s tím rachitickým hrudníčkem

v sobě ještě měla jiskry. A o svého

chlopa, když přišel z hospody,

přerazila, co bylo po ruce. Tyhle

děvuchy z kolonie, tyhle laskavé štěkny

mydlily do sebe deštníkem, až je zlomily

a druhý si na lavičce vyměňovaly

vzory na pletení a recepty.

 

Kobierska Emilio,

pověz mi, proč tvoje vnučka

tak nezapadla mezi ženy

ke kterým patří? Proč nikdy

zdravě nevřískala na své muže.

Proč se nefackovala s životem

jako ty. Je to snad tím, že se odstěhovala

z té krví nasycené spraše? Že zapomíná,

zapomíná, čím voněla havířská kolonie?

 

Ale pořád jsou časy

kdy na mracích jsou uzly

abychom nezapomněli

na hory tak vysoké

že na podzim krvácí

z bujnosti, plodnosti

přesycení, a jejich přebytečná krev

stéká do údolí.

 

A první podzimní jíní

stihlo už postříbřit i vlasy vnučky

Emilie Kobierske.

 

 

 


1 názor

marse36
25. 11. 2019
Dát tip

Máme stejné předky, my dvě by jsme měli být sestřenice, prosím Rowenno napiš mi, tvoje maminka byla sestra mého otce Jaroslava. Jinak přečetla jsem všechny Tvé příběhy jedním dechem, paráda, krásně napsané 


BETY
30. 06. 2003
Dát tip
pěkné, napsala jsi to , že jsem to celé viděla v barvách....tip

Jeanne
22. 06. 2003
Dát tip
* + klubík

Smykač
20. 06. 2003
Dát tip
Jadrné širokoboké ženy, jak píšeš, bodré a usedlé, avšak svým způsobem nezlomné a ohnivé se u nás ještě vyskytují, i když už asi ne tolik. Alespoň soudě podle naší vesničky a okolních. Jsou to takové ty hodné sousedky, které přinesou dvě kila tvarohu a jelita ze zabíjačky, povykládají si o nejnovějších vesnických drbech a druhý den se dozvíš, že zvalchovaly chlapa k nepoznání, když se vrátil bez peněz z hospody. (...a nikdy nechtěly létat:)) ******

Rowenna
19. 06. 2003
Dát tip
Beato, co se týče udatných zajíců, a věrných vlků, je to takový trochu kašírovaný obrázek jako ze Strážní věže, jak vlk pije vedle laně, pokojně, v tom světě, který přijde po Armagedonu, Apokalypse, něčem takovém. A každý doufá, že jeho svět takový bude už bez pohrom. I můj děda. Takže tohle jsem se pokusila sdělit, tak nějak nešikovně. A stalo se, že mi tam trčí ti blbí udatní zajíci. :-))

Žíně
19. 06. 2003
Dát tip
nej**

Beata
19. 06. 2003
Dát tip
Vsazení toho tvorstva jako domalování atmosféry chápu přesně tak jak píšeš a líbí se mi. Jen zajíc nemusel být až tak udatný :o) Krásný celek mě to neruší, ale trochu mě v té harmonii psaní a skutečnosti představ zarazil.

BorisCvek
18. 06. 2003
Dát tip
Moc, moc dobré.... úplně mne to vtáhlo :-). tip a budu nad tím intenzivně přemýšlet :-). PS. nejde udělit tipy dva? :-)

čtenář
17. 06. 2003
Dát tip
*

Pája
17. 06. 2003
Dát tip
************************************

bbb
17. 06. 2003
Dát tip
Tip a do oblíbených.

Rowenna
17. 06. 2003
Dát tip
Třeba je to tím, že si o těch prvních fackách myslí, že přilétly jen tak omylem, ne? A nedojde mu zákonitost toho, kdy tu facku dostává a proč, kdy vrátit, kdy držet... :-)))

Evička
17. 06. 2003
Dát tip
Ty tvoje příběhy jsou zas a znovu neodolatelné. Jen by mě zajímalo, ...proč vnučka nezapadla mezi ženy...???? Ale možná, že ano, jinak, básněmi o daném koutu země a lidech tam....*****

Rowenna
17. 06. 2003
Dát tip
Ženy tam jsou jadrné, širokoboké, pevně vrostlé do země. Ani jedna nezkoušela létat. Aspoň myslím. A vnučka (já) se nikdy s nikým neprala deštníkem, nechodila si vyštěkat chlapa z hospody... je spíše kňouravě apatická. :-)))

Evička
17. 06. 2003
Dát tip
Ty jedna stylistko! Však bys to uměla! Chtělo by to asi na nějakém setkání secvičit scénku : Ženy z kolonie...:-))))))))))))))

Beata
17. 06. 2003
Dát tip
moc moc pěkný***, barevný a pestrý*** i když mě trochu pocuchal udatný zajíc :o)

Rowenna
17. 06. 2003
Dát tip
Beato, nejen tebe. :-))

Yfča
16. 06. 2003
Dát tip
Moc! ***

alim
14. 06. 2003
Dát tip
tak tohle nejde prejit jen tak, tak jako zapomenout zivot v kolonii...skvele dilo..*t

Lyryk
12. 06. 2003
Dát tip
A na zápraží budou v noci hlídat vlci oddaní.

Olina
12. 06. 2003
Dát tip
ale pořád jsou časy, kdy na mracích jsou uzly *******************************

Carrie
12. 06. 2003
Dát tip
ty jedeš!!!

guy
12. 06. 2003
Dát tip
„Emilia Kobierska“ jenom hlesla a sklopila oči. A on najednou toužil utopit se v nich. A jí se domek vpletený do ostatních zdál překrásný. ***

rainman
12. 06. 2003
Dát tip
bezvadný***(...mám v příbuzenstvu Kuberskou (za svobodna), třeba se znaly...)

rainman
12. 06. 2003
Dát tip
zapomněl jsem dodat, že je taky z Ostravy...

Atalanta
11. 06. 2003
Dát tip
... *

tohle musím v klidu ...vrátím se :

Duf
11. 06. 2003
Dát tip
moc líbí*

našel jsem si klid:nádhera * * * * * *

Hmmm..........Ať i prapraprapravnoučata jsou tak zajímavá...*

Josefk
11. 06. 2003
Dát tip
no vida! :-)))

******************************************************************************************************* ******************************************************************************************************* ******************************************************************************************************* ******************************************************************************************************* *******************************************************************************************************

Albireo
11. 06. 2003
Dát tip
Rowenno, jak to, že mne Tvoje básně rozbrečí? Je tohle vůbec báseň. z větší části to má moc blízko k próze. Překrásné próze, i když dělené do veršů! A pak přijdou ty zauzlované mraky a já cítím dotek něčeho, co nedovedu pojmenovat. Tip, Výběr, Nej

tanganika
11. 06. 2003
Dát tip
*****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru