Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Druhý svět

11. 06. 2003
11
0
2352
Autor
Dash_707

Potápět jsem se začal vlastně už v kojeneckém věku. Matka usoudila, že voda je pro novorozence přirozený živel, a v souladu s dobovými zvyklostmi (bylo to tehdy v módě) mne několikrát týdně potápěla v bazénu a dávala mi okusit slastí stavu beztíže. Zřejmě se mi to líbilo, neprotestoval jsem, dokonce jsem prý míval pod vodou šťastný výraz. A ten mne už neopustil, kdykoliv jsem se v budoucnu potápěl. Přičiněním rodičů, kteří milovali moře, jsem se každoročně na měsíc mohl vznášet v laskavém živlu, poznávaje prostředí, které se tak lišilo od vzhledu pevniny. Množství barev a mnohotvárných forem života mne fascinovalo natolik, že po zbytek roku jsem žil jen vidinou moře. Rok od roku jsem byl netrpělivější a nedočkavější. K vodě jako nepostradatelnému živlu jsem měl stále důvěrnější vztah. Stačil pohled na mořskou hladinu na fotografii, nebo v kině, a můj tep vyletěl do závratných výšek.

Uplynulo pár desetiletí a moře, jeho sametové dotyky, průzračná nekonečnost i záhadnost hloubek byly součástí mého bytí stejně jako jídlo a nutnost dýchat.

Onoho roku, v den mých narozenin, jsem seděl na břehu Karibského moře a pozoroval zapadající slunce, které krátce políbilo horizont a vklouzlo do chladivých vln. Mým tělem proběhlo vzrušující zachvění, tělo se zvedlo a já jako nezúčastněný pozorovatel sledoval jeho pohyb k hladině. Cítil jsem dráždivé a smyslné pohlazení moře. Uvědomoval jsem si pojednou ten důvěrný pocit sounáležitosti a bez delšího nádechu se potopil. V příšeří labyrintu korálů jsem se rázem cítil šťastný a neskonale volný.  Pode mnou v hloubce se tajemně rýsovala skaliska, v západu slunce temnější než jsem je vnímal obvykle. Ta propast mne provokovala a přitahovala.

Druhý den jsem nemohl dospat. Snídani jsem odbyl s nedočkavostí někoho, kdo se má potopit poprvé do velké hloubky. Byl to zvláštní pocit. Vše okolo mne přestalo zajímat. Po krátké kontrole mechaniky a lahví jsem skočil do člunu a vyjel na moře. Věděl jsem, že potápět se sám je ten největší nesmysl, jaký může potápěč udělat, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Přesněji řečeno, o žádnou asistenci jsem nestál. Když už se pobřeží téměř ztrácelo za hradbami vln, nechal jsem člun na plovoucí kotvě a překulil se přes bort lodi. Ocitl jsem se ve zcela jiném světě, hejna rybek zvědavě připlouvala blíže a dno pokryté korály, lasturami a ostnokožci lákalo svou malebností. S rostoucí hloubkou začaly být vody chladivější a pocit vodní vrstvy nade mnou nesmírně vzrušující. Ze skalního labyrintu náhle vyrazil obrovský kanic. Prudký pohyb, který následoval leknutí mi vytrhl masku z úst a já se mocně nadechl vody. Najednou se stalo něco, co mne překvapilo. Nezačal jsem se dusit, nezmatkoval jsem, necítil jsem nepříjemný tlak v plicích. Naopak, pocítil jsem neskonalou volnost pohybu, osvobozující ulehčení z rozlehlosti prostoru, který se stal mým prostorem, byl mi přátelský a přirozený, jako bych v něm žil odjakživa. V následujících dnech jsem se potápěl znovu a znovu, abych se přesvědčil, že dlouhodobému pobytu pod vodou bez technického vybavení mi nic nebrání. V oněch dnech jsem si uvědomil, že je jen otázkou času, kdy se k těm nahoře nevrátím. Vím, že jim způsobím bolest, ale větší bych prožil bezpochyby já, kdybych musel hlubiny, které jsou jen natolik tajemné, nakolik jim tajemno přisoudíme – opustit. Už jen necelý měsíc a ponořím se znovu do průzračných prostor, které se stanou mým novým domovem. Už jen měsíc mne dělí od chvíle, kdy naplním svůj největší sen.

 

 

 


Anni
21. 07. 2004
Dát tip
Jé, přesně tohle se mi často zdá:o) Vodu naprosto miluju, je mi v ní líp než na souši a od svých pěti nevynechám jedinou příležitost k bahnění:o) Vždycky jsem si přála umět dýchat pod vodou, ale splnilo se mi to jenom ve snech...

Hermann
29. 03. 2004
Dát tip
Mne sa to páči..Je to akási snaha o niečo lepšie a sen...Je tam plno pekných obratov a slovných spojení a dáva mi to taký ľahký pocit...Hermann

Hermann
29. 03. 2004
Dát tip
Mne sa to páči..Je to akási snaha o niečo lepšie a sen...Je tam plno pekných obratov a slovných spojení a dáva mi to taký ľahký pocit...Hermann

Janko
07. 12. 2003
Dát tip
No ten úVODNÍ odstavec sis asi mohl aj odpustit, ale zbytek se zapích přímo černého... TYPOS. Mimochodem proč 707?

katugiro
24. 08. 2003
Dát tip
dost rozvláčné, v závěru zajímavější, ale zase stručné... :)

Perchta
26. 07. 2003
Dát tip
* "s tebou se budu i potápět :-))" říká jeden můj hrdina ještě jsem to nezkusila, ale povídka se mi líbí

zip
17. 07. 2003
Dát tip
super! dostáváš typa! *

lexdame
01. 07. 2003
Dát tip
Pises super...*t

POMNĚNKAa
29. 06. 2003
Dát tip
To se mi moc líbí!!!Miluju vodu a potápění!!!

A_v_i
24. 06. 2003
Dát tip
*

eowi
23. 06. 2003
Dát tip
Voda je to, co nás drží nad vodou... :-)

eowi
23. 06. 2003
Dát tip
Voda je to, co nás drží nad vodou... :-)

Josefk
18. 06. 2003
Dát tip
pěkně:-)

bobotic
12. 06. 2003
Dát tip
V příšeří labyrintu korálů - strašlivé by rinty "lok"álů :-)

dik. & doporucuju prehledneji cleniti do odstavu...

Carrie
12. 06. 2003
Dát tip
jojo, čelověk - amfibija ;o))))

Kajman
12. 06. 2003
Dát tip
skvělý, já jsem loni šnorchloval v Řecku a moh bych tam zůstat dokud by mě nenarostly žábry*

freonek
12. 06. 2003
Dát tip
Moc krásný. ***

nazdar obojživelníku, sim tě, co je kanic (vyráží to ze skalních labyrintů)? čets/viděls člověk-obojživelník?

Dash_707
11. 06. 2003
Dát tip
Kanic je velká ryba podobná mořskému okounu. :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru