Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seViktor Faktor : Pěší pouť do Říma
18. 06. 2003
7
0
3217
Autor
houba
Viktor Faktor : Pěší pouť do Říma
, vydalo nakladatelství Votobia, Olomouc 2000, 172 stran, 149 Kč, ISBN 80-7198-434-5Autor téhle knížky, Viktor Faktor, postarší pán, který žil v 60.letech v Itálii, se vydal na 1400 kilometrů dlouhou poutní cestu z Prahy do Říma počátkem srpna 1996. Kniha je samozřejmě přepisem jeho cestovního deníku, který si vedl během putování a který i po částech přepisoval na pohlednice a zasílal průběžně domů do Čech. To se ukázalo jako veliká prozíravost, protože na konci cesty mu někdo deník a nafocené filmy v Římě ukradl. Faktor putoval zásadně pěšky, na zádech jenom svinutou deku, zabalený foťák, zápisník a tužku. Spal různě v lese, na polích, občas pod střechou v hotelu, když se potřeboval umýt a vyprat si. Jedl to, co rostlo při cestě, jindy zašel do hospody. S přibývajícími kilometry postupně ztrácel nebo i dobrovolně odhazoval jednotlivé věci, jako třeba pevné boty, svetr, později i deku. Denně ušel přes třicet kilometrů, přešel Alpy, devět krát devět řek a kopců, rozedral boty i džíny. Po cestě hledal sám sebe, ale i to, co zbylo ze “starého” světa, ze staré Evropy. Za svoje putování si vysloužil obdiv těch, které potkal. Šel a šel, celkem 44 dní, dokud se před ním neotevřely římské brány…. Cesta, jejíž cíl měl smysl, ale smyslem byla zároveň cesta sama.
“Tvé já je jsem
to je co je
tvé jsem dlí v já
jež bylo, je a bude.
”
“Poutní cesta : jedním z aspektů je protest, camusovská revolta, rukavice do tváře postmoderního světa, donkichotsky laděný skutek nehodný nápodoby. Poutní cesta je především očistným rituálem, aktem pokory, odvržením pýchy rozumu. ……. Po návratu nezůstal kámen na kameni, nadhled a odstup vskutku dokonalý, tichý, vyrovnaný smutek a ztráta ilusí.Jsem opět bojovník v pojetí dona Juana Carlose Castanedy….”
Knihy o puti, nech je akakolvek, a kamkolvek, ideologicka alebo materialisticka, su vzdy velmi pritazlive, pretoze ukazuju kam az clovek moze zajst. Pravdaze za podmienky, ze su pravdive. Utrapi cesty a nie kazdodenny ciel daju cloveku nadhlad o akom ani nesnival. Uz som absolvovala zopar puti (nie vsetky boli nabozenske) a vzdy som sa vratila ako novy a iny clovek. A mojim snom je Santiago de Compostela. Tak tam raz poputujem.:-) Dakujem za tip na knihu.
není zač, kniha je opravdu pěkná a myslím, že autor si nevymýšlel.... jediné, čím se trochu vymykal bylo, že měl na cestu poměrně dost peněz, a tak si mohl občas dopřát hotel a jídlo v restauraci :-)
Santiago de Compostela je i mým snem ! :-))
měj se hezky.
nevím, jestli jsi tu knihu četl, ale kdyby jo, možná by ses býval dočetl, že mu zima byla a peněz měl našetřeno na cestu dost, takže na jídlo bylo :))
možná není radno věřit někomu jinýmu :))
Viktor Faktor byl pěknej magor. Zřejmě natolik religiózní, že necítil zimu a hlad. Apropós, panbíčkáři jsou lstivé opice a není radno jim věřit.
Taky je dobré to srovnat s deníkem K. H. Máchy z cesty do Benátek (podle něj pak někdo šel v devadesátých letech, jméno mi vypadlo, vystavoval na Bienále, ale nic jim neposlal a jen sbíral předměty cestou a ty pak vystavil). I když to je o dost kratší cesta...
A hlavně, teď je hezky, vypnout stroje a vyrazit! Když ne do Říma, tak aspoň do vedlejšího města...
Hodně zajímavý......... co k temu jiného.. snad jen, jdu hledat knihkupectví... *
jo, docela dost zajímavej, podle fotky v knize vypadá tak na šedesát, ale duchem určitě mladší a hlavně má dobrý názory... určitě stojí za přečtení :))
díky.
jééé, to jsem v knihovně recenzovala a katalogizovala:-)))
dík za připomenutí:-))
cesta s cestou této knihy byla fajn:-)