Klaunova zpověď

Prosím chyť mne za ruku a podívej se na mou unavenou tvář, vím, že se ztrácím, vím, ze umírám. Za ty roky smíchu já střádal své slzy za líčidly co zpustošily mou tvář. Vymalovaný úsměv na tváři nosil jsem. Černou slzu na srdci nosil jsem. Byl jsem směšný uměl bych milovat byl jsem směšný nemohl jsem milovat. Věčně velké boty na nohou nosil jsem. Velké srdce v těle nosil jsem. Byl jsem však směšný a nemohl jsem milovat byl jsem tak směšný nebyl jsem milován. Já rozdal jsem svou tvář mé rty už dávno ztrpkly. A vím, že se ztrácím, vím už dávno, že umírám. Tak prosím usměj se, i když mé umírání není vůbec k smíchu.

---