Slavnostní

V našem regionu se v poslední době roztrhl s prapory pytel. Obecní prapor, prapor hasičů, městský prapor... Pamatuji se dobře na ta okázalá cirkusová představení kolem předávání nejrůznějších rudých a jiných praporů. Trubky, bubny, stuhy, písně, projevy, dojaté davy, hrdé předsednické stoly, přeplněné auly, závodní kluby, kulturní domy.

Konečně je dnes ten prapor o něčem jiném!

Dva dny po Božím těle je Chrám Páně opět zaplněn lidmi se slavnostní náladou.Světí se městský prapor. Tváře na vyhrazených místech jsou zase obzvlášť slavnostní a dojaté, řekl bych téměř svobodné. Jen tytéž jako kdysi. Starosta dnes ale nemá uvázaný šátek, před praporem nesalutuje, ani legitimace ho už nehřeje, protože modrá chladí, místostarostka, ta je pořád ve stejné straně, lidové. A ti další? Ti mají špatnou paměť. A co já? Mne ty jejich bezelstné upřímné pohledy přesvědčily o tom, že jsem zde největší darebák.