Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kavka

24. 06. 2003
11
2
3935
Autor
StvN
 

         Asi jako každý mládežník, který jezdíval k prarodičům na venkov do staré chalupy, jsem i já důkladně proslídil prostory v podkroví. Kromě jiných, historicky zajímavých artefaktů, jsem nalezl svazek písemností po prapradědovi. Jednalo se z větší části o dědečkovu korespondenci a z té druhé, podstatně objemnější, o jeho literární tvorbu; tlustý balík nedokončených románů, v různých stadiích rozpracované povídky, náčrtky a skici nápadů, zmatené básně a dokonce jakési experimentální texty. Svazek obsahoval pouze jednu údajně dokončenou povídku a tu zde předkládám v přepisu i s dopisem, v němž ji dědeček poslal Franzi Kafkovi.

 

          Uctivý Pane Franzi,

         obracím se k vám s prosbou v tváři a přáním v srdci. Chovám Vás v nejvyšší úctě jako umělce a jako počestného člověka, který je přínosem, docela nezastupitelným přínosem naší civilizované společnosti. Četl jsem Vaše spisy. Natolik mě zaujaly a probudily ve mně touhu tvořit a stát se hodnotným člověkem, jehož život má vyšší smysl, že jsem neváhal a oprášil násadku a pero z dětských let, které používal již můj Pan otec. Napsal jsem mnoho slov, stvořil nespočet postav a zkonstruoval stejné množství příběhů a zápletek, vše v duchu Vaší tvorby. Spokojen jsem však pouze s jediným textem, který Vám posílám k nahlédnutí. Je to můj nejpovedenější text, není dlouhý a jsem si jist, že je velice zajímavý, zejména Vám by mohl být povědomý, protože se mi v něm podařilo téměř dokonale napodobit Váš styl, myslím si, že to po přečtení nepopřete.

Doufám ve vřelé přijetí a zhodnocení, byť strohé, avšak Vaše. Ctím Vás jako muže a člověka. V hluboké pokoře Kryštof Pohl.

 

Toho rána jsem na vlastní tváři pocítil příchod podzimu. Ve vší své čistotě a neodkladnosti vířil ve vysokých kruzích; kráčel kolem jako nějaký starý vodník, nebo hastrman. Stál jsem s přivřenými víčky a nechal se ovívat svěžím, rozkladem vonícím vzduchem. Mezi prsty jsem chytal padající listí, červené nebo žluté. Nohama jsem šoupal po zemi a rozhrnoval vrstvy spadaného listí. Šustění uklidňovalo rychlosti, až jsem se musel šourat velice pomalým krokem, v zajetí zvuků a vůní. Nebylo to tím, že jsem byl široko daleko sám, byly tu stromy v dlouhé řadě, jejich větve se spínaly nad hlavou a chránily mne před vším vyšším, byla tu cesta po krajích zapadaná, uprostřed stopy jako od kočárku, byla tu tráva ve skromných hloučcích, byly tu brouci, hluboko u země stavějící si příbytky, lovící potravu k večeři.

Takhle po ránu se procházet po zpola zapadané cestě, alejí dubů obklíčených vlhkým vzduchem, skoro mlhou, to na člověka po chvíli šourání se listím padne pocit, že už je večer a musí se vrátit; nejedl, nepil, zrak nepozvednul, přesto tak rychle zestárl; až k večeru. Tam na té cestě se mou vinou mohlo stát cokoliv, vpravdě jsem měl prázdnou hlavu, nebylo sil na snění. Celé mé bytosti stačilo to šourání a šustění, rozhrnování, poletování, mrholení. Nepřál jsem si víc, než jít jak mě bude bavit a pak se otočit a stanout zpět před domem.

Chtě nechtě jsem musel zvednout hlavu a zkoumavě si prohlédnout zužující se kus cesty vpředu, tam na konci někdo byl, zdálo se mi, že mává na pozdrav. Na takovou dálku, jsem mohl stěží poznat, o koho se jedná. Ani jsem neměl chuť se s někým setkávat, nebo mluvit, vůbec myslit mi bylo proti vůli. Hned by se mi pokazil celý zážitek; dlouhá chvíle prchavých okamžiků. Nedělal jsem to pro vzpomínky, nebudu si to pamatovat déle, než usednu k večernímu jídlu, byl jsem tu čistě pro zážitek přítomný a prchající, neskromně jsem tu zůstával déle a déle, protože se mi tu líbilo a neměl jsem jiné povinnosti. Vrátil jsem se svou činností k hromadám listí na zemi a svým duchem do skořápky odpočinku, hezky vystlané prázdnotou.

V takovém rozpoložení neuplynul ani záblesk času a stanul jsem před nižší, seschlou postavou, která mi před tím mávala na pozdrav. Držela se ve svém věku jaksi hrdě, bez zjevných známek senility, či snad stařecké demence. Jasný, přímý pohled, odhodlání, pevný postoj s rukama na popruzích objemného batohu, který byl ověšen kovovými předměty, lany, šátky a kdo ví čím ještě, zdvižená brada, vrásčité čelo a kupodivu hustý vlas, to vše se odráželo v zrcadle pokročilého stáří, seschlé kůže, odulých víček, tenkých údů, krátkého dechu a povadlé zpomalenosti. Přede mnou stála malinká, skutečně téměř zakrslá stařena ve sportovním postroji vojensky zelené barvy, její oděv měl mnoho částí, některé z hrubé plachtoviny, jiné z poctivé vlny, pletené podkolenky, zpevněné vysoké boty. Chystala se promluvit.

?Dobrý den, mladý muži, šel tady před chvílí můj oddíl, neviděl jste kam?? pravila odhodlaně ta stará osoba. Skutečně jsem si nevšiml jiné lidské přítomnosti, zvláště ne tak podivné k jaké by se mohla řadit; jaký mohla mít oddíl? Snad turistický, pro důchodce, ale nikoho takového jsem tu neviděl ani neslyšel. ?Byl to horolezecký oddíl,? odpověděla na můj dotaz. Horolezecký, opakoval jsem si v duchu. Nakonec jsem musel přiznat, že všeliké předměty zavěšené na poutkách a v očcích jejího batohu odpovídají horolezecké výbavě, neumím je pojmenovat, ale dokáži si představit, k jakému slouží použití. Chvilku jsem se jakoby ohlížel, pátral jsem po nějakém horolezeckém oddíle, ale skutečnost byla taková, že nablízku žádný nebyl a já nemohl být nápomocen. Bylo mi to líto, protože jsem tušil, že ji tím zklamu. Přišlo mi na mysl, že ta stařenka je členkou oddílu horolezců jen z dobré vůle, chtěla patřit do horolezeckého oddílu, a tak se do něj přihlásila, proti tomu se nemůže nikdo stavět. Avšak nyní, když ani neví, kde její oddíl je, nemá co činit, kam patřit, kolem nejsou žádní horolezci, a tak ani ona není horolezec, přese všechny mačky a cepy, skoby a karabiny, to je málo pro udržení pocitu sounáležitosti, když není na blízku jediný důkaz, že by vůbec nějaké horolezectví existovalo.

?Je to škoda, ale již se tím netrapte,? řekla a já si všiml, že se jí v oku nezaleskla ani jedna slza. Upřeně si mě prohlížela jako žena muže a já jí to oplácel v plné síle, padal jsem do uhrančivé hloubky bezedných očí té úžasné osoby a docela jsem zapomněl na alej se stromy, jejichž větve se spojují na mou ochranu, na vlhký, skoro mlžný vzduch, na listí pod nohama a mezi prsty, na brouky pod ním, na vše, co bylo ještě před chvílí důležitější než vzpomínka. Hltal jsem ji lačnými údery srdce, zapamatovával si každý detail jejího čistého obličeje, jako vykresleného nejlepším malířem, jazyk mi jaksi seschnul a drhnul o patro. Nešlo se smát, nebo mračit, jak jsem se mohl vůbec nějak tvářit, když přede mnou stála ona. Žena, dívka útlé postavy, jen tak v sukýnce, štíhlých paží spočívajících lehce jako motýl na květu na mých ramenech. Byla tak blízko svým obličejem mému, že jsem na ni nemohl ani zaostřit, bylo tedy zbytečné se dívat očima; voněl jsem k ní, dotýkal se tváří tváře, hladil ji prsty ve vlasech; tak jsem si ji zapamatoval a tak jsem ji znal.

 

Musím, Pane Kryštofe,

popřít vše, co jste zmínil ve svém dopise. Udělám to bez sebezapření a s největším opovržením, kterého jsem k Vám schopen, i když Vás patrně vůbec neznám. Nyní Vám popíši, co jsem při čtení vašich řádků cítil. Bylo to pohoršení, nejhlubší a nejodpornější pohoršení, kterého se mi od Vás dostalo. Nevím zad-li to byl Váš cíl, či jste to přiložil jako dárek, ale já odmítám. Odmítám tento paskvil jakkoli hodnotit, neboť není ničím užitečný, snad až bezvýznamný. Vy byste osobně udělal nejlépe, kdybyste násadku po vašem otci rozlámal, buďte svědomitý a rozlamte ji na co nejmenší kousíčky, aby snad nešla zpětně slepit. Pokud jste napsal více takovýchto nesmyslů, pak máte můj vřelý a upřímný souhlas s jejich spálením, hoďte je prostě do kamen. Chcete-li se stát platným členem té Vaší, jak říkáte, civilizované společnosti, pak vyjděte ven, oprašte rýč a motyku a dejte se do okopávání zahrádky, ať mají vaše děti co jíst, to by bylo asi tak jediné, co bych vám mohl z dobré vůle doporučit. Franz.


2 názory

StvN
08. 01. 2011
Dát tip
Primel jsi me k tomu, abych si nektere starsi povidky znovu precetl. Uz je to dlouho. Diky za komentar. Je zajimave, ze to vnimas tak, jak to bylo mysleno. Myslim, ze to je pomerne ojedinely pripad a jsem za to rad.

V případě této povídky jsem udělal zásadní chybu a přečetl si nejprve některé komentáře. K samotné povídce jsem tedy potom již nemohl přistoupit zcela objektivně, což byla chyba, jelikož můj konečný požitek ze skvěle napsaného díla nebyl natolik silný. Celá scéna s horolezkyní, zvláště pak popis ženy, je úžasný. Cítím v ní nádech jakéhosi intimního dramatu, které ve své nevyřčenosti podléhá až absurdní komičnosti. Jak je tato pasáž sepsána, k tomu netřeba nic dodávat. Zde, na Pismáku, z toho co jsem zatím četl, patříš rozhodně k těm nejlepším - co se popisu týče. Líbí se mi, že jsi na relativně krátkém prostoru dokázal propojit tři časové roviny a tři zcela rozdílne "světy" (pravnuk nachází dopis s povídkou; příběh povídky; Kafkova odpověď). Odděluješ tyto časově (pravnuk - přítomnost; Kafka a prapraděda - minulost (je úžasné, že je vnímáme jako současníky a v konfrontaci s pravnukem je tedy stavíme oba vedle sebe: jako velké osobnosti; a konečně "nečasový" svět povídky) a především prostorově (každý svět je úplně jiný, ale zároveň je čímsi povědomý (nález prapradědova odkazu na půdě přípomíná známe scény, kdy se přehrabujeme v rodinných "pokladech"); svět povídky zase připomíná světy, které v některých svých dílech vytvářel Kafka (zdánlivě prázdný prostor (např. Proměna - jen jediný pokoj) - odcizenost a současně blízkost lidí); Kafkova odpověď je potom neskutečně chytrým spojením těchto dvou světů, ale k tomu se hned dostanu). Kdosi ti tady vyčítal jistou něvěrohohodnost či nepravděpodobnost Kafkovy odpovědi. Tohle je hloupost - kdo hledí na tento odstavec jako na pokus o imitaci Kafkova myšlení. Ty zde totiž (alespoň jak já to chápu) velmi promyšleně kombinuješ dnešní svět s tím, ve kterém žil Kafka. Bouráš nečekaností Kafkovy odpovědi veškeré představy, které jsme o něm měli a rovněž se vysmíváš neustálé pseudointelektuální snaze Kafku nějak interpretovat. V tomto odstavci ničíš "Kafkův mýtus". Jako bys na nás apeloval: Nechápejte Kafku tak, jak je obecně chápán, nechápejte ho jako někoho, kdo žil na okraji (myšlení), chápejte ho naopak jako někoho, kdo uměl kritizovat, když se mu něco nelíbílo a kdo uměl pochválit, když ho něco nadchlo, kdo prostě chápal trochu jinak, než chápeme my, ale ve své podstatě to nebyl žádný podivín." Omlouvám se za tu rozvláčnost, ale opravdu jsem byl textem nadšen. Chystám se na další tvé texty, rozhodně jsem tvým stylem zaujat.

evalota47
01. 07. 2005
Dát tip
Já teda Kafku taky nečetla a protože to považuji za zásadní nedostatek u člověka,který přečte cokoliv tak urychleně letím do knihovny Kafku zapůjčit.Ale i tak jest dílko zajímavé,nevšední ..o chybkách v gramatice určitě víš -to už je tedy na tobě,ale jinak máš moje symfonie.

Tragicus
13. 05. 2004
Dát tip
Kafku jsem nikdy necetl a ten styl byl pro mne neco noveho, ale bylo dilo dobre [tentokrat jen dobre...]

StvN
04. 02. 2004
Dát tip
Ale no tak?

Josefk
23. 09. 2003
Dát tip
já raděj taky ne :-)

Josefk
22. 09. 2003
Dát tip
pěkně! :--))) to pravidlo vymyslel Trávníček, co mu moji kamarádi chodili ve Spešově roztloukat po diktátech okna? teda, že by kecy se psaly keci, to je teda zhovadilost :-)

StvN
22. 09. 2003
Dát tip
Jsou kecy, ale skici, s tim nic nenadělám.

Semeno
13. 07. 2003
Dát tip
Hm, gramatiku asi opravdu nezvládám, páč mi Keci, skici, paňáci přijdou jako něco normálního. Ale budiž. Forma je bezvadnej nápad, a ten kousek, jo!!!!! Vynechal si bezvadně všechny rušící a unavovací elementy, , moc doře to line a navazuje, nejsou tam ostrý skoky. DObrý :o)

StvN
13. 07. 2003
Dát tip
Paranoicus - mě by ve vší skormnosti, a snad po právu, zajímalo, cos měl na mysli. Jinak díky, žluťásku.

Paranoicus: Já mám pravdu vždycky :-)))))

j_i_r_i_k
29. 06. 2003
Dát tip
"někomu, koho zaujmou jen gramatické zvláštnosti" - eh, bych Tě odkázal na moji první kritiku k tomuto dílku či se zeptal, zda jsi ji "fakt četl"... Ale co, koukám, že toho všespasitelného poselství, jež jsi objevil, se asi nedočkám, tak škoda slov...

Paranoicus: Myslim, že tady jsi od toho, abys kritizoval dílo a vyjadřoval se k němu. Pokud k němu neumíš říct nic jinýho, než že pochybuješ o tom, že ho někdo četl, tak se raději nevyjadřuj vůbec, kritizovat čtenáře ti nepřísluší Jiřík: Jo, dostala jsem od něj avízo a fakt nevim, proč

Paranoicus
29. 06. 2003
Dát tip
cekanka_ucekana: Řekl bych, že máš pravdu. PISMAK.CZ přece není nějaký workshop. Omlouvám se.

Jiřík: Jenže to je Š, to už je opravdu něco jinýho

Paranoicus
28. 06. 2003
Dát tip
Hmmm ... kolik lidí to fakt četlo? Z diskuse nemám pocit, že aspoň někdo.

j_i_r_i_k
28. 06. 2003
Dát tip
cekanka: Neni, je to taky měkká souhláska... Např. v paňáca bude bez paňáci... Vypadá to blbě, bouří se proti tomu cit pro jazyk, ale gramatika tomu tleská... Paranoicus: Já z Tvé poznámky taky ne :)))... Teda nevim, jak se Ti to povedlo, ale Tvoje "vážná kritika" mě fakt celkem naštvala způsobem, jak se to tady nikomu nepovedlo... No, snad i co jsem tady... a) Proč žlutá barva? Tolik ses bál, aby Tvůj skvost nikdo nepřehlíd? Tak to máš u mě celkem kliku, bo ještě před týdnem jsem měl nastaveno ignorování barev, gratuluju :)... b) Komus poslal avi? Že by všem, ať co nejvíce lidí se studem sklopí zraky? c) Informační hodnota Tvé poznámky je nulová... Si můžu vybrat celkem náhodně libovolné dílko a napsat pod něj totéž... Uznávám, že by to nejspíš nemělo ten efekt, bo by to nebylo o Kafkovi - modle intelektuálů a měřítku "opravdové kulturnosti"... d) Když už (jak odhaduji z tónu Tvé "kritiky") jsi takovej borec a našel jsi hlubokou pravdu tohoto dílka, co kdybys ji vyjevil a ve vážné kritice shrnul, neboj se jít se svou pravdou mezi lid, místo schovávání se za hradbou vševědoucího mlčení a kopání do ostatních... No, to by stačilo, prostěs mě dost namích (napsal bych nasral, ale nechci kazit tuto stránku takovými slovy), gratuluju, máš talent :)...

Paranoicus
28. 06. 2003
Dát tip
j_i_r_i_k: Vážně? No to je ale fantastické! Něco podobného jsem opravdu chtěl udělat ... někomu, koho zaujmou jen gramatické zvláštnosti. Inu, duše matematika ... hezký večer, u Tebe doma.

Takže jsou KECI??????????????????

j_i_r_i_k
27. 06. 2003
Dát tip
cekanka: :))) No, jsou nějaké výjimky - např. tácy (teda další nevim :) )... Tak bych si tip, že kecy bude tatáž skupina...

Jo, takže mužský s tvrdým a ženský s měkkým? Stejně je to divný, nikdy bych nenapsala SKICI.........brrrrrrrrrrr

ECHO
27. 06. 2003
Dát tip
ta chyba je "zad-li"? :-) StvN: Já čtu Kafku s předsudky? Jak jako? Myslel jsem tím hlavně formu té odpovědi, je oproti předchozí povídce taková nedotesaná, působí trochu humpolácky... ale je to jen můj dojem.

j_i_r_i_k
27. 06. 2003
Dát tip
cekanka: To ne, třeba Ríša ženská neni a stejně je bez Ríši :)... A divný to je, já bych to taky nikdy nenapsal, ale když je to to pravidlo, si asi začnu zvykat :)...

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
skici jsou s měkkým, vážně, já si to nevymyslel ECHO - ozvěno sebe sama, čti Kafku bez předsudků

Já bych teda myslela, že ta skica, bez skicy, jako žena bez ženy.....

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
Zkus si to napsat ve wordu a nechat zkontrolovat pravopis. Jinak je to zřejmně tak, že po c v češtině zpravidla následuje měkké i. Mám to ze slovníku a z papírovýho, tak to tak asi bude.

Hmmm.....To jsou mi teda věci.....no ale když to máš z papírovýho slovníku..... :-)

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
cekanka: Jejda, StvN má pravdu - v češtině je pravidlo, že měkké souhlásky mají přednost před skloňováním - sám jsem se o tomto pravidle dozvěděl asi před čtyřimi dny - no a hned jsem ho zase pokládal za chybu, já se snad nepoučim... Když ono to vypadá tak blbě :)))... StvN: Tak ve Wordu? No, to je zajímavá finta :)...

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
Je to právě pěkná blbost. Na word jsem si tak zvykl, že už neumim nic napsat bez chyby. Ale v textu je jedna opravdová chyba, kdo ji najde?

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
To přijde na to, co považuješ za chybu či o jaké chybě se bavíš :)... Když najdeš písemnosti, jejichž obsahem je z větší části korespondence a z té podstatně objemnější části literární tvorba, má duše matematika začne váhat... Nicméně z toho vybruslit dokážu, prohlásím korespondenci za literární tvorbu a spor se nekoná :)))... Další chyby najdu za chvilku...

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
Aha, Ty vzápětí specifikuješ tu podstatně objemnější část, tak co s tím? Prostě když sečtu dvakrát víc jak padesát procent, do jednoho celku to nenacpu, asi tam máš chybu :)...

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
Tohle je úmyslný, ta chyba ne. Je z oboru nejčastěji tvořených chyb.

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
Je polovina matematická a pak je polovina druhá. No ne, to neznáš Kafku? Celý je to o něm, každý slovo, celá sklatba, prostě všechno, možná i ty pravopisný chyby.

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
Vzhledem k tomu, že Ti to Word sežral, tak bych typoval prodloužený čtvrtý pád ženského rodu či čárku... Nicméně s čárkama, aspoň s některýma, mám problémy, třeba to "jako nějaký starý vodník, nebo hastrman", tam mi ta čárka moc nesedí, podle mě se nesnažíš zdůrazňovat vylučovací vztah, já bych ji tam uečitě nenapsal... Otázkou je, jak se k tomu staví čeština...

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
A nebo to bude čárka mezi víc a než, bo to za tím je větný člen a ne samostatná věta...

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
Právěže word mi to nesežral, ale já mu nevěřil. Neuměl mi nabídnout nic lepšího. Takže další nápověda....s/z.

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
A co ta čárka v Nepřál jsem si víc, než jít jak mě bude bavit a pak se otočit a stanout zpět před domem. ? Ta tam podle mě nepatří...

StvN
26. 06. 2003
Dát tip
Tak vidíš, jak jsem tě nakonec dostal, teda i sám sebe. V čárkách nepátrej, tam se sám nevyznám a chyb tam bude víc, a to s tim s/z je prej zase dobře. Když se zužuje cesta, tak je z a když se sužuje člověk, tak je s. To je celej fór.

j_i_r_i_k
26. 06. 2003
Dát tip
No to první je změna stavu a to druhý je jako soužení, jsem si prošel celý text a chybu jsem nenašel... No a když tam neni, no co... Jsem dneska něco takového dělal od půlnoci do půl osmé ráno, tak mě jedna povídka nemůže rozhodit :)))...

ECHO
25. 06. 2003
Dát tip
Kafkova odpověď je mnohem méně kafkovská než dědečkovo povídka. Ale třeba psal česky jinak, než ho Brod překládal... :-)

j_i_r_i_k
24. 06. 2003
Dát tip
Jo jo, skicy si fakt oprav :)... Jinak ten obraz stařenky s horolezeckou výstrojí je fakt dost dobrý, zvláště když ho tak zajímavě rozvíjíš... A ten rámec, do něhož jsi povídku samotnou zasadil... Jo, tohle se mi hodně líbí, jdeš do klubu...

Plopez
24. 06. 2003
Dát tip
Legrace..na hlubší kritiku se nezmůžu

Líbí se mi to hodně moc, i když mě ten konec fakt vyděsil :-))))) Ale když jsem to četla, bylo mi to strašně něčim blízký a furt jsem nevěděla čim, už vim, Jirotka :-) nevim, jestli tě to potěší, ale jo :-) a taky klub, docela mě teda Jiřík nakrk, že to strčil do nějakejch čítačů a ne ke mně :-) °°°°°°

des_te_meer
24. 06. 2003
Dát tip
pekne:-)) na zasmani docela pro me dost:-)))*

m11
24. 06. 2003
Dát tip
:-))) t

j_i_r_i_k
24. 06. 2003
Dát tip
cekanka: No jo, když povídky jdou prostě k povídkářům, mám dva svoje koutky a nechci zdvojovat, tak jsem se zařídil takhle, promiň... Příště Ti pošlu avi, ať to k sobě můžeš dát sama :)...

No jooooooooo, já si to tam dám i bez avi! :-)))))

j_i_r_i_k
24. 06. 2003
Dát tip
Tentokrát jo, ale co když nějaký skvost mineš? Nebo čteš veškerou zdejší produkci?

Skicy :-) Ale je to dlouhý, budu to číst později, po pracovní době :-)

Teda. Ty umíš názvem vystrašit. :-)) Jinak dále to k smíchu vůbec není. Líbil se mi ten popis v aleji...a nemám co dodat.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru