Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co taky bolí

Výběr: Wopi, Monty_Python
29. 06. 2003
33
0
4228
Autor
Rowenna

Kdybych někdy byla vypravěč, kdybych někdy uměla planě snít, asi bych ten příběh mohla vyprávět lépe. Ale nikdy se mi to nepodaří. Má slova - to byly ty stovky vyčištěných bot, tisíce vypraných plen, ponožek, to bylo mé zápolení s bílými vonícími cíchami, které jsem ve větru věšela na zahradě. Mluvila jsem dlaněmi, kterými jsem ošetřovala rozbitá kolena. Mluvila jsem řečí svého muže. Doprovázela jsem ho jako mladá holka na ty jeho vesnické fotbálky. Vlastně mě to nikdy nebavilo. Byl moje první láska, a já jsem byla jeho první.

 

Naučila jsem se motat štrúdly z poloviční dávky másla. Naučila jsem se vycházet se svou tchyní, celý život byla generál, sršáň jedovatý, to až k stáru náhle zbezmocněla. Kdo by se o ni staral? Inu, já. Naučila jsem se ctít ji, a mít ráda, a cítit soucit s jejími posledními záblesky studu, studu té staré, kdysi tak energické ženy,  že už  se nedokáže udržet v čistotě. Někdy to bylo k zbláznění. Uhlídat, aby si nevšívala ušmudlané prachovky do spoďárů. A mít vztek a vlastně chápat. A pozorovat ji, jak chřadne na eldeence. A vybojovat si, aby mohla umřít doma, u svého syna, u mě.

 

Nikdy jsem nepotřebovala nikomu nic vykládat. To kolem mě se děly věci, které potřebovaly slova. U nás ne. Zřídka, při rodinných slavnostech, jsem se trochu víc napila. Pak jsem zpívala a vysoko vyhazovala nohy při tanci do vzduchu. Ale vždycky jsem byla spíš nenápadná. K jakým vzruchům by mě měl vést život, který jsem žila? Postavit domek v domkářské kolonii, přivést na svět dvě děti, snažit se, aby obě aspoň odmaturovaly, no, že dneska je život mele trochu nemilosrdně, Martina byla tři roky bez práce, to jsem tehdy nemohla tušit.  A každé ráno v pět hodin chodit pěšky na Kolbenku, spolu s manželem. Z těch ušetřených peněz za městskou se přece dalo něco pořídit. Den za dnem, v zimě, na jaře, v létě.  Na podzim taky. Vždycky jsem se usmívala řečem o malíři podzimu. A jiným podobným řečem. Mi se táhne hlavou, kde nejlevněji nechat vyspravit podrážky u bot. Třicet let takhle chodím, od osmnácti,   jen jsem skončila školu. Stejný stůl, stejná židle. Práce, trochu bez vzruchu. Přepočítávala jsem tiskopisy, jestli nás SEVT neošidil náhodou o jeden kus. Schovávali jsme staré obálky. Byla jich plná skříň.  Pečlivá nimravá práce. Taková jistota a klid. Bezpečí.

 

V osmdesátém devátém se můj bezpečný svět poprvé stal místem, plném nepochopitelných zvratů. Přestali mě náhle potřebovat v zaměstnání. Můj stůl, který se za ta léta už přizpůsobil tvarům mého těla, odnesli. Nikdy jsem se neuměla příliš přizpůsobovat změnám. No tak dobře, vůbec jsem se neuměla přizpůsobovat změnám. V mém životě se přece nikdy nic neměnilo. Půl roku jsem byla nemocná. Pak se smilovali, přemístili mě do skladu. Zase pečlivě vpisuji čísla. Doufám, že takhle už to zůstane.

 

Teprve, když odrostly děti, začala jsem si stýskat, že jsem nikdy nebyla s nimi, když byly nemocné. Že si je odvážela babička. Že se mi tenkrát zdálo počítání tiskopisů důležitější. Stýskám si občas i kvůli jiným věcem. Že jsem je nedělala jinak. Že jsem se nikdy nepokoušela být petrolejovou lampou, která by svítila sama o sobě.

 

Žila jsem dobrý život, nestěžuji si. Vychovala jsem dvě děti.   Když byly děti malé, jezdili jsme každý rok na dovolenou. Těch hub, co rostlo tenkrát v těch západních  Čechách. Někde u Plzně to bylo. Slávek byl vždycky tak zábavný. To on svítil, já jsem se lehce mihotala v jeho světle. Večer se sedělo u ohně, Slávek hrál na kytaru, zpíval. Dotýkali jsme se boky na lavičce. Milovala jsem ho. Všechno je dnes trochu jiné. No, třeba to, jak se dříve domkáři scházeli párkrát do roku, společně jsme popíjeli, udili, opékali. Trávili jsme společně Silvestry. I to se někde vytratilo. Lidi na sebe nějak nemají čas. Nikdo jaksi nemá čas na mě. Libuna se u nás nestavila, ani nepamatuji. O čem si taky vykládat? O tom, co bolí, jsem nikdy nevyprávěla. A recepty na levná jídla jsme si vyměnily aspoň tisíckrát. Asi třikrát jsme byli v Itálii, to už po tom osmdesátém devátém. A neviděla jsem Benátky, neviděla jsem Neapol. Jen poněkud špinavé pláže, kde jsem mazala spálená záda svých dětí a svého muže. A kde jsme pili šumáky, a jedli celé dny konzervy.

 

No, vždyť říkám, že neumím vyprávět. A vy chcete slyšet, jak to bylo? S tou holkou? Ale co, vždyť už je to za námi. Já nevím, co jsem tenkrát vlastně dělala. Plela na zahradě záhony? Zavařovala jahody? Třešně? No, bylo to nějak na jaře. Jen vím, že náhle uprostřed trochu neuklizené kuchyně seděla ta holka. No, tak to jsem asi zavářela, když byla ta kuchyň neuklizená. Každopádně jsem vypadala jak cuchta největší. Špína za nehty. Vlasy v nepořádném culíku, asi trochu mastné. A ona byla - no, hlavně mladá. Asi hezká. No, určitě si k nám neodběhla rovnou od záhonu, nebo zavařování nějakých zatracených jahod. Ale copak si to pamatuji? Já se nevykrucuji. Já se přece nevymlouvám. No, mluvila, mluvila, mluvila, znáte to, jak někdy někoho posloucháte, a nejste schopni pochopit, co říká. Něco o tom, že se se Slávkem mají rádi, a že jim nemám bránit ve štěstí. S mým Slávkem? Nedokázala jsem si spojit představu mého Slávka v teplácích, za pasem mu čouhá kostkovaný kapesník, s touhle načančanou holkou, jen o málo starší než naše Martina, nedokázala jsem si tuhle mladou holku spojit s tím mým souputníkem na mých dennodenních ranních poutích do práce, s pojídačem štrúdlů a řízků, opatrným řidičem naší škodovky, trochu nešikovným zahradníkem, otcem mých dětí. Teprve když se přišoural ze zahrady, teprve když jsem viděla jeho úlek, poté, co dívku spatřil, jsem uvěřila. A taky, neptejte se mě, jak je to možné, jsem poprvé viděla, že ty tepláky jsou opravdu odporné, a ten kapesník, no, to je tedy opravdu sexy apartní doplněk. Čím ji mohl okouzlit? Mlč, srdce popletené. Vždyť i tebe okouzlil. Pamatuješ, tenkrát před lety. Byl tvůj první, ty jsi byla jeho první.

 

Nestěžuji si. Měla jsem hezký život. Koneckonců u mě zůstal. A když bude dobře, zestárneme spolu. Ano, občas se milujeme. Ale intimita z našeho vztahu se dávno vytratila. Když někdy vpodvečer sedáváme na zahrádce, po celodenní práci, popíjíme kávu, už nikdy nesedáváme tak blízko, aby se naše boky dotýkaly. Znovu každé ráno v pět spolu kráčíme do Kolbenky. Trochu víc mlčíme. Ale já jsem nikdy nebyla hovorná. Jen někdy, někdy cítím pochybnosti. Byla jsem skutečně ženou, prožila jsem život tak, jak jsem měla, tak jsem chtěla?

 

A v takových chvílích vzpomínám, jak jsem těsně po té, co jsem nastoupila do zaměstnání, jela paternosterem v „bílém domě“, z vrchních pater dolů jel ten výtah, a v přízemí stáli chlapi od nás, a němě sledovali, jak se postupně objevují mé štíhlé nohy v minisukni, dlouhé k zbláznění.  A s takovým zvláštním pousmáním si říkám: Žena, byla jsem žena.


katugiro
16. 08. 2003
Dát tip
tu "předlohu" jsem náhodou četl před chvílí a říkám si - tohle je vlastně podobné tomu od čekanky... a pak bác, v kritikách se to prozradí :) Tvoje životní zkušenosti se vždycky (většinou) zřetelně promítají do tvorby, tahle povídka je vlastně jako jedna z básní, jen je zkrátka v próze. Ano, nudil jsem se u ní, ale jako výpověď té oné ženy je to opravdu pěkné. "Tak," řekl katugiro a přidal hvězdičku. *

IVANOL
10. 07. 2003
Dát tip
Nerad přidávám tipy na hromadu, ale tohle mě nějak oslovilo. Kolik takových životních příběhů potkávám denně v tramvaji? Ó, jak je život pestrý ve své dojemnosti. !!*

Wopi
09. 07. 2003
Dát tip
Zoroaster: tohle je povídka. Zkus se někdy kouknout do slovníku, co to znamená.

Kurnik, jsi fakt dobrá, i v próze. Ale víc jsi asi básník, je to vidět i z povídky, z vět a obrazů, i když je povídka zdánlivě psaná jednoduchým jazykem, místy se básník v tobě prostě "neudrží na uzdě". :o) Víc nenapíšu, mám na klíně pištícího Stáníka... se vrátím, doufám. :o) *

Grip
01. 07. 2003
Dát tip
Jedno mi vadí hrozně. Neomlouvej se předem, že to psát neumíš. To čtenáři komplikuje kritiku. Je lepší k tomu nic nepsat, ať ti to každý řekne na tvrdo bez vědomí, že povídky nepíšeš. Je jedno, jestli prózu píšeš nebo ne, ale jestli to v tobě je. Musím se přiznat, že jsem přeskakoval řádky(ne z odporu k textu. To ne!!). Snad, že mi některý pasáže připadali stejný točící se okolo jedné věci. Celé mi to připadá hodně hraný na city, což není špatný ba dokonce pro mnohé skvělý, ale pro mě příliš ne. Moc nejsem na tyhle zpovědi. Zajímavý je, že to píšou převážně ženy. Snad, že se potřebujou vypsat ze svých strastí, což plně schvaluju a podporuju. I já to dělám, i když odlišným způsobem. Koukám, že se tvoje dílo líbí většině čtenářům, což znamená, že bys měla psát dál prózu bez ohledu na mě podobný. Hodně štěstí

Pivicko
01. 07. 2003
Dát tip
Píšeš pěkně, i když to téma se mi zdá už takové ohrané...

Jeanne
01. 07. 2003
Dát tip
hezky se to čte *

denizz
30. 06. 2003
Dát tip
Ahoj Rowenno, ještě jsem o Tebe nic nečetl, ale zamrazilo mě to. Je mi 22 a pořád se mám, co učit. A možná to zní sobecky,ale nechci takhle skončit :o(. Takže díky za připomínku pro můj život a pěkný literární počin.

JASAN
30. 06. 2003
Dát tip
Ta žena je mi strašně sympatická, a její manžel taky. Kdybych uměl psát básničky napíšu o tom, že miluju opotřebovaný věci a opotřebovaný lidi. Čiší z nich, že nebyli na světě zbytečně.

Zly: Pohybu?????

Zly
29. 06. 2003
Dát tip
Píšeš dobře. Je jedno jestli povídky, nebo básně. Žádný strachy. Není rozdělení na básně, povídky, romány. Romány dají jen víc práce. Útrpná zgurvená lopota a kdo by mi vykládal o tom, že se u toho fakt skvěle baví, pošlu ho do kotců, ať to vykládá králíkům. Piš. Piš to natvrdo. Žádný sentimenty. Tohle je osud jako na dlani. Ale jen dobrá odpalovací rampa. Když zapřemejšlíš, najdeš v sobě nejspíš další příběhy. Musí jich být hodně. Tenhle jsem absolvoval taky, ostatně kdo ne, v nějaký podobě. Ale je to vata. Jsou zajímavý zkazky. Něco, co bylo, zbytek z příběhů, co bys chtěla zažít, z toho světla, co ti občas zasvítí v duši. Tobě věřím. Právě pro ty záhonky. Pro tu schopnost trpělivě dřít na textu. A že tě vidím, jak se postupně osvobozuješ. Od šroubů. Podobně jako čekana :-) Ta pro změnu od marnosti. Mohly by jste si navzájem dost pomoct. Ale to už nejspíš víte, co?

Zly: No, já vim, že se můžu od týhle pani hodně naučit. Ale nevim, co by se mohla ona učit ode mě :-))) to fakt ne :-) A mimochodem, můžu se učit i od tebe? :-)

Zly
29. 06. 2003
Dát tip
pohybu

Ty píšeš o tom pro mě tak strašně krásným...o tvém životě,o montérkách za nehty...nejsou to tak vyjímečné situace,ale nikdo,koho znám,by je nedokázal podat jako ty. PS:doufám,že přes prázdniny nebudeš mít vedrný příval múz,protože pak se utopím v avízech........********************

Carrie
26. 06. 2003
Dát tip
líbí se mi tvůj úhel pohledu :o))) ...a ten konec!

blondýna
25. 06. 2003
Dát tip

guy
25. 06. 2003
Dát tip
Je to přesně podle pravidla, že když dva dělají totéž, není to totéž, ono by se na to našlo víc pravidel, jako třeba to o tom zavděčení se lidem všem atd., jsem zvědavej, jak dopadnou varianty dalších účastníků soutěže vyhlášené bez pravidel

guy: Taky se zúčastníš? :-)

guy
25. 06. 2003
Dát tip
c_u: docela bych jo, jenže si nejsem jistej, jestli bych to stihl v nevyšuměným termínu, takže spíš jen jako pozorovatel

alim
24. 06. 2003
Dát tip
********

Josefk
24. 06. 2003
Dát tip
vadí, ale nic nezmůže :-) to bys měla vidět tu krustu na kolenách, anžto po zahradě lezu...:-)

cilka
24. 06. 2003
Dát tip
Povídky umíš...necháváš čtenáři prostor, to se mi moc líbí **

Kastel
24. 06. 2003
Dát tip
Tohle je nádherná práce ...T

Rowenna
24. 06. 2003
Dát tip
Wopi, ale já to nevnímala jako soutěž, kdo lépe. Já to vnímala jako pobídku k tomu, jak taky jinak. Životněji. Z jiného úhlu pohledu. Tak se přestaň vymlouvat. :-)))

Jo, Wopi, nebuď srab a natři mi to taky!!! :-)))

Rowenna
24. 06. 2003
Dát tip
No, a to je ono. Kdybych měla pocit, že jde o to někomu něco natřít, tak do toho nejdu. Já nejsem soutěživá. No, někdy jsem, ale ne v tomhle. :-))))

Wopi
24. 06. 2003
Dát tip
Hele, já to taky nebral jako soutěž, taky jsem chtěl jen vidět různé pohledy. Jenže Rowenny text mě doopravdy dostal. Dobře - pokusím se.

Jé, já to přece neberu vážně :-) Vlastně se to tady učim :-) protože já soutěživá jsem a celej život žiju v tom, že musim umřít, když nebudu nejlepší. A tak nejsem a někdy mě to strašně sere, ale většinou je mi fajn, že můžu ty dobrý věci tady číst a ani se mi nechce se do toho plýst :-) A to je prostě pokrok :-)

fayn

Olina
23. 06. 2003
Dát tip
******************

nin
23. 06. 2003
Dát tip
*********** já bych na tohle téma nejspíš nedokázala napsat nic, tohle se ti náhodou moc povedlo. napadá mě, jak se asi koukala ta mladá holka, když viděla třeba svýho milovanýho poprvý v těch teplákách s kapesníkem, nejspíš se s ní scházel v lepším oblečku :) ... Rowenno, nečouhá to z toho, je to fakt dobře napsaný! ********************* Moc se mi to líbí a ještě se k tomu vrátím. ***************

hermit
23. 06. 2003
Dát tip
nebudu šťourat, páč houby vím... :-) jako primitivní čtenář bych jen řek, že bych se v povídce rači obešel bez poetickejch ozddob, tedy většiny z nich, ale to je asi tak všechno co si troufnu - moc líbí mi konec se, a to zakotvení (předpokládám) v realitě... tip

Wopi
23. 06. 2003
Dát tip
fajn... ještě se vrátím

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Hermite, kruciš. :-))) Taková vzácná návštěva, a zrovna u toho, co není tak zrovna akorát. Zrovna jsem si říkala, že bys někdy mohl zase kouknout na to, co tropím. A ty si skočíš zrovna tady. Tohle byl jen takový pokus, vyprovokovaný Wopim, a dílkem Cekanky ucekané, které se jmenuje nějak jako "Někdy bolí i to, co oči nevidí", napsat něco podle předem dané kostry, která mě ani moc nezajímá. Která je příliš schematická, příliš klišoidní, na to, aby se to dalo nějak zlomit. Taky tu ženskou ani nenechám se v tom příliš rochnit, protože existují asi větší a bolavější ženská témata, než je to, že si páníček někde odskočí. Realita? Nu, ano, měla jsem mustr, ženskou, kterou mám moc ráda, a která je tak úplně jiná, než já. :-)) No nic, jindy bude třeba lépe. :-)) Já to chtěla dát do mimo.

No jo, neumim košatit a ty jsi taková košatá vypravěčka :-)°°°°°°

Yfča
23. 06. 2003
Dát tip
***** Dávám do klubu... :o)

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Milá moje Čekanko. Mě, teprve když jsem to včera psala, napadla jedna věc. Dost zásadní. Nejde o košatění, nekošatění. To tvoje vyprávění je zcela pravděpodobně napsáno lépe. Ale: teď nevím, jak moc dobře to vyjádřím. Ty hodnotíš, ty v tom dílku dáváš najevo své postoje, ty jakoby vychováváš. Nenecháváš prostor pro to, aby se čtenář sám ztotožnil se situací, a sám si vytvořil postoj. Jakoby ho fackuješ svými názory. Tím, že napíšeš, že jedna žena je moudrá, a druhá hloupá, nutíš kontroverznější čtenáře k revoltě. On sám má přece poznat, kdo je moudrý, a kdo ne. Koho bude mít rád, s kým bude cítit soucit. Tohle jsem nějak cítila, když jsem tak konfrontačně psala tohle. Protože mi vyleze nějaká ženská, já ji vymaluji, a vy se prosím dívejte, a napište mi, co si o ni myslíte. Možná se shodneme, možná ne. Co myslíš, mohu si tady dát odkaz na to tvoje dílko? I když: nevím, jestli to zvládnu vložit. Ale pokusila bych se. :-))

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Teda, samozřejmě, co si o ní NÍ, myslíte. :-))

Bobísek
23. 06. 2003
Dát tip
Četl jsem to jedním dechem, umíš i prózu! Cekanka urcite promine, ale tvoje povídka je o třídu lepší!!!!!!***

No, můžeš, dej si sem, co chceš :-) V tom případě je to fakt všecko špatně, protože já nehodnotim, ale ironizuju a když to z toho neni poznat, tak je to blbý :-))))) Navíc mě už to vysvětlování unavuje :-) a navíc se mi ta tvoje verze líbí fakt o moc víc :-)

hermit
23. 06. 2003
Dát tip
Row, já vím, že tě se čtením zanedbávám, ale může tě upokojit, že zanedbávám všechny spravedlivě stejně, nečtu žel skoro nic... ;-.

Smykač
23. 06. 2003
Dát tip
*

Perchta
23. 06. 2003
Dát tip
skoro mám chuť napsat vlastní verzi :-)) * mám jednu výtku: slovo intimita trčí, a víš co, možná jsi to mohla napsat ve třetí osobě, ta ženská z kolonie ti moc nejde, ta by asi mluvila jinak Nejvíc se mi líbí poslední odstavec, ten je mimo, ten je o tom, co žiju já pořád, dík.

Flegmatik
23. 06. 2003
Dát tip
Skvele a strhujici jako vsechna tvoje dila. Tip.

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Napiš. :-)) ale je to strašlivácky nudné téma. Tohle není ženská z kolonie. Tohle je středostavovská panička. A bydlí v takovém tom dvoj, třídomku, které se stavěly dříve. :-))) Takže ta mluví takhle. :-))

Endif
23. 06. 2003
Dát tip
* A pak že to nejde dobře napsat! (sem tam kudrlinku odpustím :)

Dejf
23. 06. 2003
Dát tip
Zase jedna perla od Rowenny!!! Řekl bych ale, že ty dvě povídky by se srovnávaly dost těžko. Čekanka se zabývá spíše tou konkrétní situací, zatímco ty popisuješ osud ženy. Čekanka zaujímá určitý postoj, ty se zdržuješ hlasování. Neodvážil bych se říct, která povídka je lepší, ale tvoje na mně asi působí autentičtěji. TIP

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Dejf: to je tím, že prostě samotný téma nevěry mě příliš nezajímá. Nedokázala bych o tom, jenom o tom, napsat vůbec nic.

Josefk
23. 06. 2003
Dát tip
achjo, taky mám odporný tepláky :-)))

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Ale máš někoho, komu to nevadí.:-) To jsi neviděl moje uklízecí oblečeníčko. :-))))

Albireo
23. 06. 2003
Dát tip
Je to velmi smutné, velmi krásné a velmi moudré. A opravdu velmi dobře napsané! *

Wopi
23. 06. 2003
Dát tip
asi vzdám... seš jednička

pabouk
23. 06. 2003
Dát tip
šup do NEJ

Wiki
23. 06. 2003
Dát tip
neřekla bych , že je to smutné, je to o životě, o životě ženy...... Rowenno, je to skvěle napsáno a je to velmi moudré :-)******

Rowenna
23. 06. 2003
Dát tip
Jeden takový pokus. Já vlastně povídky nepíšu, protože to neumím. A to téma mě svazovalo, protože mi došlo, že mě prostě nevěra příliš nezajímá. Taky to z toho možná čouhá. Jo, to se to radí. :-)) Teď jsem Wopi zvědavá na tebe. :-)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru