strach

Nenávidím ho, je nezvaným hostem, který přichází jak chce a kdy chce, ale většinou v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy ho opravdu nepotřebuji. Ve chvíli, kdy před ním není útěku, kdy se nemohu ani bránit a musím ho trpělivě snášet. Nenávidím ho za to, jak moc mě trápí. Kdyby vedle mě jen seděl a díval se na mě, ale on se mě dotýká, lepí se na mě, snaží se mě obejmout a dusí mě. Vždy když chci křičet o pomoc nebo zařvat, aby se mi aspoň ulevilo on mi zacpe ústa a zakryje oči, ale nikdy mi nevysvětlí proč, proč mi to dělá. Je to jedno z nejzbabělejších stvoření, co znám…jednou se svým strachem poperu a zmizí navždy.