Moknu

Bůh zrovna neměl záplatu

na nebe protržený bleskem

tak se mi vpilo do šatů

a zebe zkapalněným steskem

Nekonečným jak obloha

co zvolna stéká po mém těle

ten pocit dar je od Boha

Déšť ten já prostě miluju

déšť duši mou i tělo vzpruží

já přímo si v tom libuju

mít promodralou husí kůži

Jsem dokonale blažená

když šaty na tělo se lepí

říkají že jsem zkažená

vždyť kolemjdoucí nejsou slepí

všichni co nejsou duchem mladí

dělají že mě nevidí

nebo že nevidí to rádi

A mně nezbývá než se smát

radostně užívat si deště

a na truc pokrytcům si přát

ať prší víc a víc a ještě (víc)