Konkubíny

  Jaro 1984. Zuzana tlačí golfové hole Františkánskou zahradou, vedle ní jde její manžel Kryštof. V golfáčích je prvorozený syn, je mu právě rok, a mezi madla kočárku se jen tak tak vejde její vyklenuté břicho. Je už zase těhotná.

   Max jí málem spadne do kočárku, je rozběhnutý a zastaví se snad metr před ním. Stojí a mlčí. Zuzana se musí zastavit taky. Dívá se na Maxe a myslí si: „Ty fousy mu opravdu slušej. Že si je nechal narůst, protože jsem si vzala fousatýho!“ Zuzana má dobrou náladu: chtěla děti a Max je nechtěl, jedno už má a druhý bude mít za chvilku.

   Max je zoufalej: "Panebože, ta je má! A to bříško jak jí sluší!“ Obejde kočárek a zmizí z obzoru. Ve firmě pracuje mladá uklízečka, zrovná má taky miminko. Je jen o pár let starší než Max. Její manžel pracuje ve firmě jako řidič. Max s ní začal spát. Byla od toho miminka taková rozehřátá, líbilo se mu to. A měl sex a přitom plno volnýho času. Uklízečka měla Maxe ráda, ale trochu se trápila. Začala se trápit trochu víc, když se Max za pár let oženil, ale spali spolu dál. Scházeli se v zahrádkářské kolonii, její rodina tam měla malou chatičku. Po devíti letech mu řekla, že je těhotná. „Jsi vdaná,“ řekl jí Max, „tvoje dítě není můj problém, máš manžela.“

„Tak to budu muset jít na potrat.“ Max jí dal peníze.

   Za pár týdnů mu volala, dali si schůzku na zahrádce. Max byl natěšenej na sex, ale byla tam jiná. Byla mladá a hezká a taky ho chtěla, tak si ji vzal. Stará mu už potom nezavolala. Mladou potkal za dva roky na maturitním plese dcery svojí přítelkyně. Řekla mu, že se jmenuje Anička a že jí ještě nebylo patnáct, když s ní poprvé spal. Max byl zděšenej, nechtěl přijít o rodinu, miluje svoje děti, bál se ostudy, bál se kriminálu. Anička ho pronásledovala, volala mu, chtěla, aby se sešli. Max pronajal byt v Pardubicích. Anička je podobná Zuzaně, jednou za měsíc se s ní scházel v tom bytě. Na schůzky se těšil, představoval si, že je to Zuzana. Anička chtěla, aby si ji vzal. Když odmítl, donutila ho, aby jí každý měsíc posílal na účet tisíc korun. Trvalo to dva a půl roku. Max byl spokojený čím dál míň. Proč má spát s Aničkou a představovat si, že je to Zuzana, když by mohl spát se Zuzanou? Řekl Aničce, že už na ni nemá čas, ale peníze jí platil dál.

   Za rok a půl šel navštívit Zuzanu do práce, Zuzana mu hrdě představila svoji novou kolegyni. Max byl zděšen: je to Anička! Zesmutnil, ale neřekl nic. Anička taky ne, ale večer mu volala: „Ty miluješ Zuzku, viď? Jak se na tebe hezky dívala!“ Anička si nechala platit dál, i když se mezitím vdala za syna uklízečky se zahrádkou. Maxovi to ale neřekla. Po čase začala Anička chodit se Zuzaniným oblíbeným kolegou a to už se Max dozvěděl. Taky se dozvěděl, kolik jí je vlastně let. A došlo mu, že před deseti lety jí bylo 16 a ne 14! Zavolal Zuzaninýmu kolegovi, že s ní chodil a že ji pořád ještě platí a proč.

   Kolega se ptá Aničky: „Jak jsi mu mohla říct, že ti bylo 14, když to nebyla pravda?“

„Chtěla jsem, aby si mě vzal.“

„A proč jsi mu neřekla, že jsi se vdala?“

„Manžel o tom věděl, že mi platí, a souhlasil s tím.“

Kolega je šokovaný. I on jí platí, přispívá jí na nájemné. Rozejdou se.

Anička volá Maxovi: „Zuzana neměla žádný právo mu to říct!“

„Zuzana mu nic neřekla. Řek sem mu to já. Řek jsem mu to, protože ho Zuzana má ráda. Ty jsi se zachovala odporně, celou dobu jsem se bál, že budu možná zavřenej. Myslel jsem, že ti budu platit celej život, až do smrti.“

   Maxovi to nedá spát, Anička je prostá dušička, někdo s ní v těch čtrnácti asi opravdu spal, jejich první sex trval dvě minuty, udělal jí to ve stoje, panna evidentně nebyla. A napadne ho jediná možnost: manžel jeho milenky uklízečky. A volá uklízečce: "No jednou jsem je načapala v obýváku," řekne mu.

BINGO