O Šimkovi a jeho jojintech

  Byl jednou jeden šimek a dokonce se tak i jmenoval. Byl vysoký, velmi ošklivý, smrděl (jak podotkla správně Karotka) a ještě k tomu kouřil.

  Hodný pan Breber mu ty jointy prodával, a to Šimek nebyl zrovna nenáročný zákazník (i když pan Breber měl obří plantáž marušky mezi kopřivama).  Šimek jich totiž vykouřil tak sto za den. Byl to opravdu hulič. Měl kalhoty ušité z konopí a vždycky, když měl deficit, utrhl si z nich a blaženě přežvykoval.

  Kalhoty ušil pan Breber (byl i švadlenkou) a Šimek mu na oplátku na zahrádce zaléval pažit.

  Jednoho dne pan Breber přišel k Šimkovi domů na návštěvu. Zaklepal na dveře. Šimek byl "pro změnu" úplně zhulený a pana Brebera téměř neregistroval. Pan Breber tedy nechal Šimka na chodbě povídat se s výtahem a šel si udělat čaj. Dal si do šálku sáček a patnáct lžiček cukru. Po vypití čaje však bylo zřejmé, že v cukřence nebyl cukr, ale kokain. "A sakra," zazněla obvyklá páně Breberova hláška relativně ztichlým bytem,  přerušovaná pouze  Šimkem, vyčítajícím výtahu, jak to, že mu neodpovídá na jeho objednávku tří gramů heroinu...

 Jo a ještě něco.  Pan Breber měl jít ještě do baru shakeovat a frajeřit se skleničkama! Jak to dopadlo, to si může každý domyslet...