Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

VY JSTE PO MNĚ VYPÁLIL JAKO PRVNÍ - Vyzývatel - 71. část
datum / id12.07.2003 / 89048Vytisknout |
autorČmelák
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaVYZÝVATEL - 2. díl,
zobrazeno2000x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůHUMORNÁ PRÓZA&POEZIE,
VY JSTE PO MNĚ VYPÁLIL JAKO PRVNÍ - Vyzývatel - 71. část

VYZÝVATEL

 

TANKOVÝ PLUK POD VELENÍM VNUKA JOSEFA ŠVEJKA

 František Janč

? M. H. L39 ? 2002-2003

  

 

71. část

VY JSTE PO MNĚ VYPÁLIL JAKO PRVNÍ

 

- - -

Přísně střežený muniční sklad A3-Placov - 18. dubna 1983, 23:56

(ZA 166)

 

Vojín Kváček držel stráž na třetím stanovišti A3-Placov. Byl nesmírně unavený kolotočem příprav na návštěvu generálmajora Holíka, v posledních dnech uklízel, natíral, třídil, mazal, reptal, nadával? - nespal a lidově řečeno ?také nervy měl nadranc?. Podle předpisů, platných pro stráže muničáku A3-Placov, prošel dvakrát v naprosté tmě po úzké pěšině vinoucí se nepravidelně po oranici mezi dvěma vysokými drátěnými ploty, které byly zakončeny trojitým ostnatým drátem. Chodil a bál se, cítil se osamocený a v ohrožení. V hustém černém smrkovém lese ho uklidňovalo pouze vědomí, že na sousedním druhém stanovišti slouží dostatečně mohutná a silná postava svobodníka Machury.

V lese za plotem se ozvalo výrazné zapraskání lámaných větviček. Vojín Kváček se zastavil jako napjatý luk, praskání a šelesty se ozývaly znovu a znovu..., vojín sáhl na samopal, bylo dobře slyšet cvaknutí závěru i pojistky. Pak vše utichlo, jenom koruny smrků tiše šuměly. Vojín šel pomalu po své trase, zavrávoral únavou a nevyspáním, ukazováček pravé ruky měl přímo na spoušti samopalu Vz. 58 se zásobníkem plným ostrých nábojů - a jedním nábojem v nábojové komoře. ?Houby diverzanti!? zapochyboval, ?Varga nás odpoledne jenom strašil, že je jich plnej les. Byla to ? jako jindy ? jenom srnčí nebo zajíc,? uklidňoval sám sebe, ale praskot lámaných větviček se ozval zřetelně znovu a šelest podrostu zesílil, jako by se mlázím někdo skutečně prodíral směrem ke strážnici. Kváček stál za kmenem smrku. Očima přímo rentgenoval tmavé kouty v lese za plotem a téměř se mu ze stínů, keřů, kamenů a tmavých zákoutí podařilo stvořit a detailně vymodelovat skupinu ozbrojených a nebezpečných diverzantů ? a jednoho vojenského zběha v hodnosti generálmajora Holíka. Mezitím zvuky v okolním lese ustaly.

?Velitel roty nás při nástupu celodenní směny ? jako obvykle ? jenom strašil, ale musím si chvíli sednout,? rozhodl se po několika dalších krocích vojín, ?jinak se tady sesypu. Jenom na malou chvíli zavřu oči,? pomyslel si, ale okamžitě tvrdě usnul.

 

 

- - -

Přísně střežený muniční sklad A3-Placov - 18. dubna 1983, 00:26

(ZA 165)

 

Svobodník Machura sledoval okolní les infradalekohledem, hledal vojína Kváčka, poté ho uviděl. Vojín ležel na zemi, nad ním stál velitel stráže desátník Hatalov a generálmajor Holík.

?Kváček je idiot,? pomyslel si Machura, ?chrápe si jako sysel ? a teď mu Holík bez obtíží sebral samopal??

Svobodník viděl, že generálmajor s desátníkem Hatalovem nechali vojína Kváčka spát a přecházejí směrem k němu, odložil dalekohled a ukryl se za kmen smrku.

Generálmajor zářil a i ve tmě světélkoval podivným vnitřním uspokojením velrybáře, kterému se podařil trofejní úlovek, komentoval svoji kořist, říkal veliteli stráže: ?Soudruhu desátníku, můžete mně věřit, že ani já nesbírám v lese samopaly každý den. Jsem vámi potěšen ? samozřejmě nemile, soudruhu, to mně věř. Tohleto - , když budu někomu vyprávět ? , to mně nikdo neuvěří. Až dojdeme na strážnici, zavoláte sem okamžitě velitele pluku. Bude v šoku - a vy v průseru!?

?Stůj! KDO TAM!? zařval svobodník Machura.

Generálmajor Holík a desátník Hatalov se zastavili a přikrčili?, Hatalov křičel: ?Velitel stráže! Plus jeden na kontrole stráží!?

?Žádná kontrola mně nebyla hlášena. Heslo!?

?Čelem k nepříteli,? zakřičel Hatalov.

Desátník Machura si v duchu připomněl druhou polovinu hesla, znělo: ?a k vítězství!? Nahlas zařval: ?To není správný heslo! Přístup odepřen! Stůj nebo střelím!?

?Ondro! Nestřílej! To jsem přece já, Ilja! ILJA Hatalov! Čelem k nepříteli a k vítězství, ty vole!?

?Stůj! Nepoznávám! Posviť si na obličej!?

Baterka v třesoucí se ruce desátníka Hatalova zablikala strašidelně modře, potom červeně a nakonec se rozsvítila žlutým světlem. Desátník Hatalov si svítil zespodu na svůj obličej, jako by chtěl strašit malé školáky na stezce odvahy někde v pionýrském táboře. ?To jsem já,? křičela nasvícená strašidelná tvář: ?Musíš mě znát a poznat!?

?Vůbec nic nemusím! Nepoznávám! Posviťte na toho druhýho!?

Desátník Hatalov nasvítil ještě strašidelněji tvář generálmajora vedle sebe: ?Tak to je, soudruhu strážný - soudruh generálmajor Holík,? řekl o obličeji strašidelného ?ducha bez těla?. Poté posvítil přímo do očí generálmajora, a když byl generálmajor dostatečně oslněný jako noční motýl pod lampou, posvítil dosti výmluvně na samopal v jeho rukou.

?Ani teď nepoznávám!? zařval svobodník Machura jako v šoku, ?vodkdy s sebou tahají generálové samopaly na kontrolu stráží??

?Musíš mě znát! Jsem Ilja!?

?Nic nemusím! Nic nepoznávám! Odhoďte zbraně! Ruce vzhůru! Baterku nezhášet! Sviťte jeden na druhýho,? řval svobodník.

?Dosti řečí!? promluvil hlasitě a dopáleně generálmajor. ?Jsem soudruh generálmajor Holík. Nemusím žádný kontroly a vůbec nic nikomu hlásit, a už vůbec ne pobudům, kteří si nechají sebrat svoji zbraň,? řekl, vzápětí poté vyrazil s Kváčkovým samopalem v rukou proti Machurovi, dotkl se neopatrně spouště, vyšla rána.

Svobodník Machura také stiskl spoušť: ?Cvak - TRRRrrrrr... , TRRRRRRrrrr....,? burácely výstřely samopalu jinak tichým nočním lesem.

Generálmajor Holík se s Hatalovem poroučeli k zemi.

Projektily kosily jehličí a šišky v korunách okolních smrků.

?Ty vole!? řval v šíleném strachu ležící desátník Hatalov. ?Ty vole! Slyšíš! Je tady se mnou vážně generál. Nestřílej! Opravdu se rozhodl, že sám půjde v noci na kontrolu stráží. Slyšíš!?

Střelba ustala, svobodník se několika přískoky přiblížil, křičel: ?Zůstaňte ležet! Nerozuměl jsem, opakujte ? kdo jste??

?Jsem generál,? ozval se stále ležící Holík, ?kdybych nebyl generálem, tak teď vstanu a rozbiju vám hubu.?

?Mlčte! Ležte! Nebo střelím!? prohlásil s nekompromisním řevem svobodník Machura a vyměňoval prázdný zásobník samopalu za plný. ?Tondo! Odzbroj je! Oba jsou na nás domluvený a tenhleten se navíc ještě převlíknul za generála!? křičel na přibíhajícího a vyplašeného vojína Kváčka.

?To je nějaká nová sranda, že jo?? podivil se výstřely dokonale probuzený vojín Kváček, nadzvedl obočí a významně zamrkal, když uviděl na zemi ležícího generálmajora a velitele stráže. Poté jim zabavil dva samopaly a dvě pistole.

Svobodník Machura počkal až do chvíle, ve které přiběhli ostatní strážní, teprve poté přišel blíž a při svitu několika baterek se omlouval: ?Soudruhu generálmajore, svobodník Machura, promiňte, v tý tmě jsem vás nepoznal! Neuposlechl jste mých rozkazů!?

?Vašich rozkazů!? zařval generálmajor, vstával, oplácával ze sebe jehličí a čílil se: ?Já nemusím poslouchat vůbec ničí rozkazy! Neposlouchám ani soudruha ministra národní obrany. Já si velím sám. Vaše jednání bude mít ještě smrtelně vážnou dohru. Teď mně vraťte moji pistoli - a samopal!?

?Zde je vaše pistole!? řekl vojín Kváček, opět významně nadzvedl obočí, zamrkal na Machuru a podal generálmajorovi pistoli.

?A ještě samopal!?

?Jakej samopal?? podivil se vojín.

?Ten, kterej jsem vám před chvíli sebral já.?

?Ale -, to je můj samopal.?

?Je váš, ano, máte pravdu, byl váš, ale já jsem vám ho sebral, když jste spal ve strážní službě.?

?Ale -, to je můj samopal,? zopakoval vojín Kváček. ?Už přece nespím!?

?Samopal je váš,? připustil znovu generálmajor, ?ale protože jsem vám ho zabavil, je teď můj. Půjčte mně ho, abych se mohl podívat, zda-li je to on??

?Takový finty už nežeru,? konstatoval vojín Kváček, ?strážný ve strážní službě nesmí vydat zbraň nikomu kromě velitele stráže!?

?Soudruzi, zatím je všechno jenom taková hra,? změnil styl generálmajor, ?ale až vás předhodím prokurátorovi, vy dosvědčíte, že -!?

?Tady nikdo nic dosvědčovat nebude,? prohlásil rázně Machura, ?bylo porušeno mnoho předpisů. Bude nejlepší, když se vo tom nebude veřejně kecat. Nebo mám někde v hospodě vykládat, že po mně ve stráži gerálmajor vystřelil ze sapiku? Chlapi, že tady generálmajor Holík vůbec nikdy nebyl, že se tady vůbec nikdy nestřílelo??

?Já jsem nic neslyšel! Já taky ne! Spal jsem?,? ozývali se vojáci.

?Ještě jsem s vámi neskončil. To, co říkáte, je nehorázná lež!? nevydržel mlčet generálmajor.

Svobodník Machura měl strach, ale přesto řekl: ?Vy jste po mně vypálil jako první, takže záleží na tom, z který strany se na tu lež budeme dívat!?

 

- pokračování -

 

Celý VYZÝVATEL nyní na:

http://www.vyzyvatel.webnode.cz/




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.08.2003 00:00:00dát kritice tipclovrdik
:-))) skvěle se bavím, díky :-)) TIP
23.07.2003 00:00:00dát kritice tipHumble
Viz Aki - dokonale napsaná záležitost, autentická, a současně nekompromisní útok na bránici. TIP
12.07.2003 00:00:00dát kritice tipDiana
Dobrý! *
12.07.2003 00:00:00dát kritice tipfungus2
Jo to mě rozesmálo, až musím dát TIP
12.07.2003 00:00:00dát kritice tipČmelák
Děkuji za názory, děkuji za úsměvy, děkuji za smích...
11.07.2003 00:00:00dát kritice tipAki
Machura je génius, udělal to dokonale :o))*
10.07.2003 00:00:00dát kritice tipJosefk
:-)))


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor