Ty & Brautigan

Vždyť se vlastně nic neděje

stačí když si na čtrnáct dní

ztmavím mozek

nebo si přes oči přehodím černý šátek

a nebo se schoulím do prenatální polohy

nebo se uzavřu do světa

jehož stěny jsou stvořeny s neobyčejnou lehkostí

pomocí myšlenek které v sobě nosíš a zabíjíš

nebo si lehnout do parku na takových dvanáct hodin

s lahví vína bez bot s roztrhaným tričkem

symbol mojí oddanosti bohu a ostatním zlodějům

jako bych k nim už patřil

vytetované jméno půlnoční hvězdy na rameni

skoro se to hodí na obálku toho časopisu

který už si nekupuješ

protože je to šílený

mysli na ty nenarozené děti

které v sobě zabíjíš

které zabíjíme

u otevřeného okna kdy nám do pokoje svítí měsíc

a my ležíme na zemi protože

postel je strašně malá

rituální hudba je pro každého jiná

při každém milování jedno album radiohed

tlačící se nám do duší

na každém nádraží cigareta a strašná spousta atmosféry

která mě zahaluje

mlátím do skla za kterým je tvoje ruka

a běžím přes čtyřproudou dálnicí

abych viděl odjíždějící autobus

a lampy které budou svítit na cestu zpátky

takže jsme zabili

                         další

                                dítě

přece si nebudeme ničit životy

když jsme ještě ani nedostudovali