Podzemní vetřelec toužící po domově

Šel jsem přes náměstí
asi v devět hodin takže už se trošku smrákalo a
byl jsem bez bot
zato jsem sebou tahal knihu od Gregory Corsa
ve které jsou básně doprovázené jeho vlastními ilustracemi
( to jsem mimojiné taky chtěl dělat, jenže neumím kreslit )
a zřejmě jsem rozrušil dva chlapce ve značkovým oblečením
protože je napadlo že když nemám boty
tak u sebe budu mít pervitin
požádali mě o něj
a já jsem se buddhovsky usmál.

V jednu hodinu v noci jsem otevřel okno ve svém pokoji
protože rodiče už spali tak jsem si pustil
Radiohead ( ani jsem se nad tím nezamyslel
pouštím si je automaticky )
zrovna jsem dočetl Dharmoví tuláky
a asi půlhodiny jsem seděl na posteli
osvětlován jenom měsícem
Potom jsem vstal a vytáhl si z batohu cigarety
a vyklonil jsem se z okna
aby ten kouř nefoukal do pokoje
( stejně to bylo cítit všude )
a ten kouř zakryl měsíc s pomocí mraků
byl to krásnej úkaz symbiózy
to jak si dovedou mraky a cigarety pomáhat
dokouřil jsem a usnul.
A pak jsem se vzbudil a napsal si do sešitu tohle.
A potom mě napadlo že by to mohla být báseň.
A tak jsem to rozsekal do řádků
A je to poezie, ta nejčistší
A kdo říká že ne ten se neodpoutal od používání mozku
A je pořád uvězněn ve své vlastní hlavě
kdežto já už jsem dávno pryč