Láska na laguně

 A hledám chvíle, které budou konat dobro tvorům znaveným.

                                        Tak jako racek padá já se cítím, znaven, každý mne odsuzuje,

                                          ale jakým právem,Si troufá říct, že necítím, tu touhu která svírá.

Už klouže vlna do laguny, krví se barví do ruda,

A z posledních sil trhám drny, proč nepadl druh za druha.

Proč jako v křeči křičíš, že tě záda bolí, proč slzy, které tekou, proč jsou plné soli.

Proč nevidíš, a neslyšíš, že srdcem vášeň zmítá.

Už slunce padá nad lagunu, paprskem hledá duši mou,

Snad objeví ji dřív než budu, nucen ho hledat černou tmou,

Tak jako měsíc odráží svit jedním bokem, dívá se na mne racek s proraženým okem.

Proč nevidí, a necítí tu touhu která svírá…