Obrazy duše

Je jako obrázek, já na ni maluji, a přesto nevím, zda se smím smát.

Já jako malíř, co sahá si do kapsy, pro novou štětku, že půjde si hrát,

Znovu dnes zapínám lampión do deště, s tebou jsem v něm chodíval mnohokrát…

                        Ref:      A proto prosím, má milá nechoď pryč, já bych chtěl sám s tebou tu být.

                                   Malovat na duši mé krásy vysněné, odpověz prosím, však neříkej ne.

Jsme jako v zátiší v zahradní besídce, já nic neslyším, než tebe,

Já ani nevnímám o čem tu mluvíme, jen koukám na modré nebe.

Uvidíš, že se zas jednou ztišíme, já chci sám s tebou být.

                        Ref:      A proto prosím má milá nechoď pryč, já bych chtěl sám s tebou tu být.

                                   Milovat na duši tvé krásy nesčetné, odpověz prosím, však neříkej ne.

A dnes tu sedím sám, lampión zhasíná, ani nevím jak se to mohlo stát,

Náhle však přicházíš, ke mně se postavíš, hledíš mi do očí vidíš ten žal.

Tiše mi povídáš, že tu chceš být dál, a abych nevzlykal, šel tiše spát.

Ref:      A proto děkuji tvé kráse vysněné, když jsem chtěl sám s tebou tu být,

Maluji na duši tvé krásy vysněné, já jsem chtěl sám s tebou tu být…