Sonáta pylu.

Od žlutého pylu orosená tvář
tiše žadoní o dlouhý polibek
pohlédnu na tu nejkrásnější zář
co prosvítá skrz víčka dvou kolíbek.

Našel jsem poklad a ukryl ho v dlaních
snad je to vlas nebo řasa z víček
májový déšt se rozběhl po stráních
na tváři po pylu zůstane flíček.

Schovej mi do úst trochu tvého dechu
dotekem pramínky vlasů zavlažím
růže květ vykvést si honem pospíchá..

dlaněmi vytvořím dolíčky v mechu
polibky půjdou ńaderným zápražím
pyl s láskou se do nápoje zamíchá.

---