Návrat domů

   Max je do Zuzany doopravdy blázen. Koupil si byt proti jejímu domu, okno zakryl fólií, co je skrz ni vidět jenom ven, koupil si termovizní kameru a dalekohled a pozoruje Zuzanu. Celý dny i noci. Má výhled přímo do ložnice a Zuzana ráda spinká, tak ji vidí každou chvíli. Zuzana má na okně žaluzie, spí v noční košili a ještě se přikrývá dekou, ale ta kamera ji vidí pořád nahou.

   Max je družná povaha a rád se kamarádům pochlubí se svými úspěchy v lásce. V tom bytě byl sám jen první den. Od té doby je to taková neveřejná pražská scéna, každý den je tam v noci někdo jiný. Někteří návštěvníci se ovšem opakují. Někteří jsou doopravdy inspirováni. Ron například, když viděl usínat Zuzanu, vydal se pak do bordelu a měl tam sex s deseti ženami.

   Zuzana je vědkyně, dnes je poslední den kongresu, poslouchá poslední přednášku. Přednáší světoznámý fyzik, Američan českého původu. „Máš hezký obrázky, angličtině rozumim, ale je to takovej laboratorní slang, nebo co,“ myslí si Zuzana. Ionty lezou z jednoho konce na druhý, na videu jsou to světlý skvrny co se pohybujou zezdola nahoru, zleva doprava, jak se jim zachce. A konec ji doopravdy zazdí. „A nejdůležitější jsou ty bílkoviny,“ řekne Američan a důležitě pokejvá hlavou. „No to je bomba,“ myslí si Zuzana, „to samý jí před chvíli řekla její o dvacet let starší odulá ruská přítelkyně, kterou nikdo neposlouchá.

   Zuzana jede domů, těší se do vany, koupí si novou pěnu do koupele, vystoupila z autobusu. Max říká: „Uvidíš moji pičulku, je to éro. Támhle je, je celá v černym.“ „Jsme zamaskovaný,“ vesele dodává Max a přitom pozoruje, jak se Zuzana rozlobeně rozhlíží, protože neví, za jakým oknem to je ani kdo to je.

„A co bude teď?“ ptá se neznámý.

„Je doma,“ říká Max a Zuzana je pěkně našňupnutá, zase se rozhod ji předvíst někomu dalšímu. Schválně si nepůjdu lehnout do svojí postýlky, skvělej výhled jim bude na nic.

„Šla do pokojíčku,“ říká Max, „neuvidíme nic, můžeme si to pustit tak akorát na videu.“

„Patří vám to,“ myslí si Zuzana a myslí na svýho miláčka Švéda.

„Poznala, že jsi přišel,“ říká Max anglicky. Zuzana má radost, že ho alespoň uslyší a Švéd vypráví, jak ji potkal i s dcerou a jak hezky voněla a že když byla blízko něj, že to bylo jako by byli spolu ve vodě.

   Švéd se narodil ve Francii, jmenuje se André. Když byl malý, někdo mu slíbil, že až vyroste, potká Panenku Marii. Zuzanu potkal před týdnem, okamžitě se jí zalíbil, dívala se na něj, jakoby ho chtěla svést, během několika hodin poznala, že je telepat. Měla šílenou radost, začalo ho svádět na dálku natvrdo, bylo to snadný seděla za nim, nikomu nezasvěcenýmu to nemohlo dojít. V duchu ho přesvědčovala, že to dělá pro vědu. Byl naštvanej, dal si na krk levou ruku a významně s ní klepal, aby si všimla snubního prstenu. Zuzanu to neodradilo, chtěla mu nějak říct, že mu nechce ublížit a tak mu zhmotnila představu Panenky Marie s dítětem, dala si zvlášť záležet na Ježíškově svatozáři a s láskou při tom myslela na Max. Po chvíli zase zkusila trochu sexu. „Pro vědu, jo,“ slyšela v duchu vzteklého Švéda. Švéd odešel, bylo jí to jedno, stejně to byl neobyčejný zážitek, dokonce ho i slyšela.

   Jenže když si večer lehla do postele, přišel za ní v myšlenkách. Max byl u toho a odstrčil ho. Druhý den ho uviděla zase, podíval se na ni nádherným sladkým pohledem. Zjistila jeho jméno: André. „Nespal jsi náhodou s jeho ženou?“ řekla v duchu Maxovi.

   A Max si vzpomněl, před deseti lety ve Švédsku, nádherná dívka, skoro ještě dítě, vzala si ho z mejdanu domů, myslel, že spolu budou spát, ale řekla: „Miluju André.“ Chtěl odejít. Ona řekla, ať zůstane, že ve Švédsku se to tak nebere. Byla naprosto skvělá v posteli, Max si myslel, že spí s lesbou, od té doby fandil lesbičkám, i Zuzaně to často psal, i když bez tohohle zdůvodnění. Byl tehdy ve Švédsku tři měsíce, během té doby spolu spali každý den, bylo to takové spontánní, bydleli spolu a když přišli domů, vždycky se na sebe hned vrhli. Max si myslí, že to byl jeho nejvážnější vztah. Během té doby byla dvakrát na potratu, podruhý jí vzali dělohu, nemůže už mít děti. „Myslel jsem, že jí to nikdy nevrátim,“ řekl Max kolegovi, ale teď díky Zuzaně…“

   Když se vdávala, poslala mu svatební koláčky, pořád si spolu psali po internetu, Max jezdil často do Švédska, vždycky jí napsal předem a šel pak rovnou k ní domů.

   Zuzana brečela, že Anita nemůže mít děti kvůli Maxovi. „Jak mu to mám říct?“ a myslela na André.

   Max ty slzy nesnáší, rozhodl se, že ho vyhledá, napsal to Anitě. A přišla rána, ten první potrat, to bylo Andrého dítě, bála se mu říct, že je těhotná. Max pozval Andrého do bytu s kamerou a vyprávěl mu o svém vztahu s jeho ženou a se Zuzanou. André byl šokovaný, neměl tušení, že byla dvakrát na potratu a že se spolu scházeli celou dobu. „Než jsem poznal Anitu, tak jsem vždycky, když jsem přijel do Švédska, chodil do bordelu,“ řekl nakonec Max Andrému. Zuzančiny slzy to setřelo, „André, nemusíš se se mnou už nikdy vidět,“ řekla mu v duchu, „tvoje dětské přání se už splnilo.“ Ale André to vidí jinak, nejradši by už do Švédska ani nejel a zůstal nadosmrti v Praze.

   André a Max spolu začali řešit, jak to má Zuzana ráda v posteli, ten třetí je naštvaný, protože se ho to netýká. „Pojď do bordelu,“ říká Maxovi.

„Chceš jít do červenýho domu?“ ptá se Max Švéda. „A ty?“ říká Švéd.

„Já ne,“ odpovídá mu Max.

„A co tu máš k jídlu, jenom sušenky?“ říká ta otravná návštěva.

„Mně je to jedno,“ říká Max.

   On si to totiž užije se Zuzanou a Švédem ve třech, ani sušenky nepotřebuje, a když je po všem, pomyslí si: „snil jsem o tom, že jednou budu v sexu tak dobrej jako Roman a rozdáme si to spolu ve třech.“ Hezkej dárek pro Zuzanu.

„Měl jsem jít do toho bordelu,“ říká teď už doopravdy vztekle návštěva.

Je k půlnoci. „Tak jdi. Ještě jsi o nic nepřišel, v bordelu to po půlnoci teprve všechno začíná, když chlapi choděj z barů.“

   Zuzana je už unavená, jde si lehnout a na návštěvu vystrčí zadek. Konečně jí dojde, kdo to je, je to ten odpolední řečník! „Řekni mu, že tu přednášku moh mít mnohem lepší, a že sem si všimla, že mozek má, tak teď může jít do toho bordelu a udělat deset ženskej, jako se to stalo panu řediteli filharmonie!“ A Max ten vzkaz doslova vyřídí.

   Zuzana leží na břiše a cítí, že z břicha jí něco vylejzá. Teď by chtěla být na druhý straně, vidět to, co vidí ty naháněči sexu. Leží a nehejbá se, jemná hmota jí přikrývá celý záda. „Dítě,“ říká ten, co ji miluje nejvíc.

   Zuzana usne spánkem spravedlivých, Čechoameričan odjíždí na letiště. Vzpomněl si, že v Americe je jedna dívka, kterou si už dávno chtěl vzít. Potřebuje ji požádat o ruku co nejdřív.