Dozrávající obilí na nekonečném poli právě,

jeho vůně a smyčce brouků v trávě.

Tak jen zavři oči a představ si tu nádheru.

Košatá lípa jako jediná pak v tvém pohledu. 

Říkáš si: Vždyť je to jen strom!

Ale těch schoulených lásek jenž pod svými větvemi schovával,

srdcí burácejících touhou jako hrom!