OPĚT V AKCI-3

ČÁST TŘETÍ

Auto vjelo do vyššího porostu, přičemž oba spatřili zarostlou stráň, na jejímž konci byl les. Richard Kolář dupl na pedál od brzd a přitom točil volant do strany. Vedle něho sedící Robert Staněk se pevně zapřel. O chvíli později vůz najel na velký hrbol. Vzápětí viděli stráň nakřivo a o zlomek vteřiny později se už převrátili na bok. Hned nato se automobil ocitl na střeše, kde zůstal opřen bokem o velkou houštinu.

„Jsi oukej?“ zeptal se hned Kolář.

„Vypadá to, že jo. Rychle ven!“ vyhrkl Staněk a pootevřel dveře, ale větve houštiny mu nedovolily vylézt.

„Polez za mnou!“ vykřikl Kolář, načež hlavou napřed a po zádech vylezl ven. Přes trávu spatřil stojící sanitku na okraji silnice a dvě postavy v uniformách zdravotníků.

„Ještě nevodjeli!“ vyhrkl ze sebe a na stráni se převalil, přičemž svíral v rukách pistoli. Jeden z těch, co stáli u sanitního vozu, ho zpozoroval a bleskově jeho směrem zamířil pistolí s tlumičem.

Vzápětí vzduchem zasvištěly dvě kulky. Jedna z nich se zaryla těsně před ním do země a druhá prolétla kolem něho. I on pohotově vystřelil. Muž, na kterého střílel, uskočil do strany a přikrčil se. Druhý muž se hned vrhl na zem.

„Kryj mě! Lezu nahoru!“ řekl Staněk a co nejrychleji po čtyřech lezl po stráni vzhůru.

Muž u přední části sanitky se na okamžik opatrně nadzvedl. Kolář dostal muže na mušku a dvakrát stiskl spoušť. Muž rozhodil rukama a po zádech dopadl na boční dveře sanitky, po kterých se sesul k zemi. Ve stejný okamžik se prudce otevřely boční dveře v sanitním voze a v nich se objevila klečící postava, která v rukou svírala samopal.

Lezoucí Staněk se na stráni převalil do strany. Vzduchem poté prolétlo velké množství kulek a některé přesekly stonky trávy. Kolář se přitiskl ke stráni, zatímco nad ním svištěly kulky. Pak se mírně v lehu nadzvedl a přes konečky stébel trávy zalícil do otevřených dveří sanitky. Vypálil v rychlém sledu hned tři kulky. Staněk se vzápětí také nadzvedl a střílel stejným směrem. Oba pak postřehli, jak z boku sanitky vypadla postava v červené uniformě.

„A rychle nahoru!“ zvolal Kolář a rozeběhl se v předklonu nahoru. Staněk ho následoval a v několika vteřinách si do pistole zasunul nový zásobník. Skoro současně doběhli k sanitce každý z jedné strany.

Přes namířenou pistoli spatřil Kolář u předních bočních dveří ležet mrtvého muž. Ten měl na hrudi velkou rudou skvrnu, která prosákla přes červenou uniformu. U otevřených dveří ležel další muž, který byl na několika místech zasažen. Vedle něho ležel na zemi samopal, který měl neobvykle velký zásobník.

Staněk se pomalým krokem přibližoval k sanitce zezadu a náhle se zadní dvojité dveře prudce otevřely. Uskočil do strany a přes stále namířenou pistoli uviděl bezvládnou postavu ženy, za kterou se kryl muž držící v ruce pistoli.

„Vodhoď tu pistoli nebo jí vystřelím mozek!“ zařval muž a mířil pistolí ženě na hlavu.

V pokleku se nacházející Staněk pevně držel pistoli a ukazováček měl na částečně zmáčknuté spoušti. Kolář se ve stejný okamžik přibližoval k zadní části sanitního vozu při jejím boku.

„Oba vodhoďte pistole!“ vykřikl opět, když ze sanitky pomalu vylézal a přitom držel ženu před sebou. Poté šel pozadu a stále měl ženu před svým tělem. Zároveň nervózně těkal zrakem na oba dva, kteří stáli každý na jedné straně sanitky.

„Počítám do pěti. Pak to zmáčknu!“ vyhrkl ze sebe rozhodně a skrýval svou hlavu za její.

„Jedna, dva, tři, čtyři…“

Poté dva ze tří mužů stiskli v těsném časovém rozpětí po sobě spouště pistolí.

KONEC TŘETÍ ČÁSTI

---