Konec

Sluneční paprsek mě pohladil po tváři,

přesto však nedokázal mé srdce rozzářit.

Led chladný v něm zůstal nezměněn,

z hrdla se vydral tichý sten

a slza, co z oka skanula

s ostatními na mých lících splynula.

Měsíční světlo mi přejíždí po těle,

a přesto nedokážu smáti se vesele.

Ústa mám zkřivená podivnou bolestí,

v očích mi sídlí jen smutek a neštěstí

a šaty dolů strhávám.

Nechápeš. Ty nevíš, co je to být sám.

Chladivá voda mě přijala s šuměním

ani ve vlnách se však nezměním.

Bělostné ruce pěnu rozráží

dál a dál se vzdaluji od pláží.

Však tělo tiše usíná

a život můj na dně zhasíná.