Den horníků

Sláva v tom hornické městě,

je horké září. Nebe je bez žmolků

bez zapraných podolků, slunce žhavé.

Maminka v gala s čerstvou ondulací

otec ve funebráckém obleku

s kravatou. Jak se havíři

dokázali vyfešákovat

když přišel svátek.

Máme nové lakované střevíce

kašpárci se drží za ruce

když kráčí před rodiči

věčně peskovaní, koukej,

kam šlapeš. Anka, nešmajdej.

Na břehu Lučiny, maminka 

se směje divnou fistulí.

Všude dechovka, všichni

popíjejí, máme přece svátek

cukrová vata, kolotoče

bílé punčocháče jsou

ušmudlané, botky okopané

rádiovky s anténkami v kapse,

rodiče už to příliš nevnímají.

Za boudou střelnice

první pusa, zapomněla jsem

na čerstvý pupínek na nose.

Večer pokračují dospělí

v rejdění na plese, maminka

má šaškovskou čepici

a vypadá nedůstojně.

Troubí s tátou na píšťalky,

ty, co se roztáhnou jak papíroví

barevní hádci. Někdy v noci

vzrušené špitání v ložnici

a ráno leží na stole

trochu okoralé chlebíčky

a zákusky. A večer zase nastavit

budík na pátou. Nachystat

čisté montérky a ručník

nedělním větrem vonící.