Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHolub a já
22. 07. 2003
13
2
2228
Autor
Monie_Kim
....nevím, co říct
Měl zlomené křídlo, byl unavený a vysílený.
Když mě spatřil, vyděšeně poskočil až na samý okraj parapetu. Srdce se mi při pohledu na něj sevřelo. Bála jsem se, že si ublíží, proto jsem se držela zpátky a doufala, že se uklidní.
Měl tak vyděšené oči a vypadal tak bezmocně a přesto jsem věděla, jak moc si chce od bolesti odpočinout, že potřebuje pomoc, ale neví jak si o ni říct.
Chtěl být sám, úplně sám.
Stála jsem tam hodnou chvíli a cítila jak ho pozvolna opouštějí síly.
A já se mohla jen dívat, nečinně přihlížet.
Když jsem k němu znovu vzhlédla, díval se na mě těmi svými malými očky. Sotva je udržel otevřené...abych snad v nich....jěště stačila zahlédnout ...vlastní zoufalý výraz.....
2 názory
ani se moc říct nedá, ale občas, občas to na člověka sedne, sama to znám spíše ze zahrady, ale znám... vím co jsi cítila */
něco podobného se stalo nedávno u nás ve světlíku, trpělivé a tiché čekání na smrt...
tip za to, že citlivě vnímáš okolí.
Ale ještě zcela prozaicky k holubům. Dlouze umírající holub je běžný jev na pražských ulicích. Není to zlomenými křídly. Stav holubů je totiž snižován pomomocí otráveného krmiva, jehož učinek se takhle projevuje. Není to nic špatného. Přemnožený holub v ulicích je stejně nebezpečný jako krysa. Dříve se holuby stříleli, ale bylo to drahé a málo účinné.
Monie, příště pošli avízo. Jinak mě jako vždy nerozhodilo ani tak dílo, jako kritiky pod ním.
StvN - hm, sice jsem to zmiňované dílo nečetla, ale koukám, že tě to pořádně rozhodilo.....to přejde :-))
StvN: nop nestřílím si, jen si občas všímám okolí a občas mě to fakt bere.
Stanislav_Vašina: dík :-)
V tomhle se měnit nehodlám. Jsem přesvědčenej, že i v tak ušlechtilých činnostech, jako je pozorvání okolí, existuje pojem kýč. A tenhle je prvotřídní. Nezlobte se na mě, ale tak to cítím. Ještě si pamatuju, jak jsem tu před časem četl téměř totožné dílo, ale myslim, že tehdy se ten holub napíchl na nějaký hroty, který zely z parapetu.
Cornel_Nemtanu
22. 07. 2003
To je na mě trochu moc. Měl zlomené křídlo, ach jak jsi citlivá, srdce se mi sevřelo, ó jak vnímavá, bála jsem se, že si ublíží, a jak mateřská....moc mě zajímá, cos tim chtěla říct, ale spíš si myslim, že si z nás střílíš.