Maxův rozvod

“Souhlasim s rozvodem.“

„V tom případě to značně zjednodušuje situaci, zbývá upravit vztahy k dětem:“

Max: „Navrhuji dát děti do péče matce.“

Aténa: „Navrhuji dát děti do péče otci.“

Max zmateně: „Ale Zuzana si myslí, že děti patří matce.“

Advokát Maxe zachraňuje trapnou situaci: „Navrhujeme společnou péči.“

„Protistrana?“ říká soudkyně. „Souhlasíme.“

„Manželství je rozvedeno.“

K Maxovi přichází advokátka a říká: „Max dostane Zuzanu.“

„Vy to víte?“

„Znám to z písmáku.“

„Vy to čtete?“

„Všichni to čtou, řekla jsem to i soudkyni.“

   Večer si Max přeje navštívit večer ten nejlepší bordel, aby ho ukázal bratrovi. Je to tak trochu oslava rozvodu. Na chodníku před bordelem potkají jeho bývalou přítelkyni a Zuzaninu nejlepší kamarádku z gymplu Annu. Jdou společně do baru a pak ji odvážejí na Vinohrady. Když vystoupí z auta, Jiří se ptá: „Kdo to je?“

„Anna.“

„Co je to za šílenou babu?“

Max se vykloní z auta a říká Anně: „Někdo se mi hrabal v dokladech.“

„Chtěla jsem vidět tu ustřiženou občanku,“ říká jeho bývalá přítelkyně a urychleně odchází.

„Nemám tu pičuli, podívej, utíká, otevři mi, doženu ji," řve Max, dohoní Annu a zkroutí jí ruce. „Prohledej jí kabelku.“

„Už ji mám,“ ulehčeně říká Jiří, když najde Zuzaninu fotku. A pokračuje: „Tady máš marjánku, letadýlko, stříkáš si?“ Dá ji facku. „Nebij ji,“ říká Max Jirkovi. A Anně přihodí: „Jirka to pozná, byl na heroinu, dostal se z toho díky Zuzaně.“

„Jsou tady i tvoje kreditky, “ říká Jirka.

„Chtěla jsi prachy, když jsme spolu spali? Kolik to bylo? Tak tady máš šest tisíc a jdi.“

„To jsi měl, chlape, štěstí,“ říká Jirka, ale úsměv mu zmrzne: „Nemám šrajtofli, jdeme za ní domů.“

„Vzbudíš její maminku,“ říká Max a volá Anně: „Ukradla jsi Jirkovi šrajtofli?“ Anna řekne: „Jo, přinesu ji ke dveřím.“

„Zkontroluj si to, ať sem nemusíme znovu,“ říká Max Jirkovi.

„Jak dlouho už seš kurva?" ptá se Max Anny.

„Od prvního ročníku na vysoký.“

„No to je hustý.“

„Kluci, neříkejte to Zuzaně.“

„Slyšela to.“

   A když Anna zmizí v domě, dodá: „Když jsem s ní před šesti lety spal, napadlo mě, jestli není kurva, zkoušela na mě takový triky, jakože mi kroutila malíčkem. V podstatě to bolí, nevim, proč to ty kurvy dělaj, vzpomněl jsem si na to, když jsem byl na smrtelný posteli a Zuzana mi lízala prsty, bylo to strašně přijemný. Nebo mi dávala ruku k pičuli. Když jsem s ní spal, bylo to něco strašnýho, dalo mi to fakt zabrat, říkal jsem si, že je to jako dělat do ňáký děvky, no a vidíš, poznal jsem to.“

„No a jaký to bylo?“

„No ležela jak prkno, ani se nehnula.“

   Trošku se zapovídali, najednou si Max vzpomene: „Ježíši, auto.“

„Co je?“

„Nezamkli jsme ho.“

A auto tam není, tak volají na policii.

„To je hustý,“říká Max

„Jsme blbci,“ věcně říká Jiří.

„Byla to Zuzančina nejlepší kamarádka,“ říká Max smutně.

„No asi už není,“ odporuje mu Jiří.

„Nebo se tak alespoň tvářila,“ je čím dál zasmušilejší Max. „Já už do bordelu nepudu, je to jasnej pokyn zhůry. Už na to prostě nemám.“

„Nemáš odvahu?“

„Ne, ale už nepočítám s tim, že jsou ženský takový svině.“

„Když máš doma Marii.“

„No právě.“ Říká Max a dodá „Já se vožeru.“

„Kašli na to, poď domu,“ snaží se Jirka, Max toho má fakt dost.

„Miluju ji.“

„Nojo.“

„S žádnou jinou.“

„Panebože.“

„VON JE VOŽRALEJ, JIRKO!!!“ myslí si doma Zuzana.

Jirka říká „Pudeme domu, poď.“

„Vidíš tu štětku?“

„Nojo.“

„Napleju na ni.“

„Nedělej to.“

„Zuzana se tomu směje. Sem vožralej.“

„Nojo.“

„Podivej se, jakou má broskvičku.“ Max chce Jirkovi ukázat Zuzaninu fotku, ale padá do louže, Jiří volá taxi.

„Taxi, odvezu tě k Aténě.“

„Ne, to ne, radši umřu.“

„Na Spořilov.“

„Cože? na Spořilově bydlela Anička, s tou jsem taky spal.“

„Nojo, všichni to vědí.“

„Asi se po-bli-ju.“

„Nojo, jedem do Bohnic.“

„Za Zuzankou.“

„Tak kam chcete?“ ptá se taxikář.

„Do Bohnic.“

„To si připlatíte za toho pána.“

„Nojo, připlatíme.“

„Nemůžu-bejt-bez-Zu-zan-ky,“ brumlá si Max.

„Kdo to je?“ ptá se řidič.

„To je jeden slavnej vědec, dneska ho rozvedli.“

„Tak to jo.“

„Znáte tu historku vo Maxovi?“

„To je von.“

„Cože?“

„No to je Max.“

„Ne!!“

„Nojo, je to von.“

„Já se pobliju,“ říká Max, „už i taxíky si vo mě povídaj.“

„Tak řekněte tu historku,“ je zvědavý Jiří.

„Přijde Max do bordelu, nechá nastoupit celej ansámbl a řekne ´Tyhle dvě chci pro pana ředitele filharmonie´. Pak jdou dozadu a dělaj to spolu a pak zavolaj pana ředitele a von jim to vylíže.“

„No to nebylo moc ftipný," říká Max opilým hlasem, „to bylo vo Romanovi.“

„Von ho fakt zná?“

„Nojo, chodili spolu do gymplu.“

„A Zuzana?“

„Ta s nim chodila na vysokou.“

„No to je dobrej fór, tak já vezu Maxe? Von fakt existuje?“

„Víte co, pane řidiči, nechte si to, já ji miluju.“

„Vo kom to mluvi?“

„No do vo Zuzaně.“

„No ta taky existuje?"

„Nojo, dokonce je to její skutečný meno.“

„Bydlí v Bohnicích, jedeme za ní,“ říká opilec hrdě a vzápětí poblije sedadlo i řidiče, nějak se nestrefil do okýnka.

„Tak, a dál už nepojedu,“ říká řidič.

„Proč?“ říká Max, „dám vám dva melouny za to poblitý auto, nemůžete nás tu takhle nechat.“

„Můžu, jste blázni, prej Max a Zuzana.“

Zuzana se doma směje, ale taky má trochu strach, vo ty svý miláčky.

Jirka volá Romanovi: „Potřebujeme odvíst, Max je úplně vožralej, vyhodili nás z taxíku.“

„Tak já pro vás jedu.“