Každej jsme svým způsobem divnej

Sedím v baru. Na pódiu, těsně vedle mě, se parta nadšenejch kluků snaží upoutat hudbou.Stejnak jsou divný. Vypadaj jak feťáci. Písničky jsou o ničem, ale z druhý strany taky o něčem. Znechuceně se od nich odvrátím.

Fakt je to tu  blbý.

Jsem u stolu sama. Všichni okolo mě tancujou a jsou z těch písniček celkem hotoví. Dost je to bere. Jenom já tu sedím zapomenutá a hypnotizuju brčko.

Je mi divně. Jsem po dlouhý době mezi tolika lidma. Nemůžu teď odejít. Prší.

Vlastně, můžu ale nechci moknout, kvůli tomu, že hned vedle mě někdo ječí do mikrofonu. Uvidíme. Pauza. Něco jako přestávka, aby se amatérská skupina mohla nadechnout, či spíš napít. Třeba jim to pak půjde líp.

Vycházím pod zastřešený vchod. Je tu tma, chladno, a venku stále prší. Opřena o malou zídku, lovím z tašky zapalovač.

No to to trvalo !

Vyleká mě bouchnutí dveří. Ha!Amatér hudebník, profesionál kuřák.

Vůbec mě nebere. Zapálí si cigaretu a zadívá se do tmy. Divnej, fakt divnej.

Potom se na mě podívá, Asi tak na dvě vteřiny. Protože hned potom si sedne na zídku přímo naproti mně. Cigareto, zachraň mě abych když tak řekla něco chytrýho !

Mlčí. Mlčí a kouká přeze mě do blba. V tomto případě snad na blba. Věc názoru.

Čeká asi, že pronesu něco já, jenže mě je upřímě jedno co se ode mě očekává. Jak taky jinak.

A pak odejde. Bez jediného slova, či snad náznaku, že by si mě všiml. Asi bych měla taky jít. Možná domů. Jenže jdu zase dovnitř. A znova sedím na stejné židli a čekám čím mě tyhle lidi ještě dneska překvapí.

Ještě mám spoustu času. Usuzuji to z toho že ti kluci z podia stále chlastaj u baru. Ubožáci.

A co jsem vlastně já ? Ubožák!Snad !

Opět chodbou a znovu pod přístřešek.

Stojí tam. Ani se na mě nekoukne. Je opřeném o zídku a sleduje cosi v dálce.

„Věděl jsem že přijdeš“ pronese aniž se na mě podívá.Copak jsem vzduch ?

„Ty neumíš mluvit ?“ otočí se na mě.

Nechci s ním komunikovat. Je mi to jedno. Ostatně jako všechno v poslední době.Ale stejně zašeptám, možná že jen tak sama pro sebe „To by ses divil!“

Překvapí ho to. „Jsi divná, víš o tom ?“pohodí svými tmavými vlasy, aby na mě líp viděl.

„každej je svým způsobem divnej, i ty, někdo si to ale uvědomuje !“

Zabodnu svůj pohled do země a nehodlám ho v dalších alespoň pěti minutách nijak měnit.

„Dost možná, že máme stejný pocity“ je tak hrozně chytrej. Vlastně můj první názor na něj byl jednoznačně Feťák.

Zajímalo by mě co si o sobě myslí. Jak je chytrej, snad i vtipnej a já nevím co ještě. Chudáček.