Jsou jen...

Byl to dlouhý telefonát. Hovořila s ním o zkušenostech, praxi

a schopnostech anglické konverzace. Odpovídal s neochvějnou

sebejistotou a určitou dávkou nadšení, kterou však téměř vždy

každý považoval za aroganci. – na testy se měl dostavit další

den.

Krátký rozhovor v anglickém jazyce proběhl dobře a následovaly

testy. Logika, opět angličtina, paměť a – psychotesty. Asi

800 otázek. Po třech hodinách už toho měl opravdu dost.

Do dalšího kola však postoupil. Do dalšího kola konkurzu pro

Velkou Modrou. Na začátek kariéry si nemohl přát více.

Na první nadechnutí toho klimatizovaného vzduchu ho překvapila

netušená noblesa, s jakou se Velká Modrá prezentovala. Předpokládal

to, ale přesto byl překvapený. Krásné prosklené prostory všude

podsvícené modrými neony.

IQ testy, rozhovory a prezentace v cizích jazycích. Předstoupil

obr atletické postavy v tmavě modrém obleku naprosto perfektního

střihu. Měl hluboký, ale stejně jako vše, dokonalý hlas. Úžasné

pohybové schopnosti... Přestože se považoval za heterosexuála, občas

se neubránil dojmu, že na něj působí pozitivně i muži. Byl si

ale jistý, že to nesouvisí se sexem – pouze obdivoval vlastnosti,

kterých zatím nedosáhl.

Pozvala si ho do kanceláře taková menší ryba. Tušil nevyhnutelné.

"Jak už to tak bývá, zbyla na mě nemilá povinnost..." Ano, vyhodili

ho. Kvůli psychotestům – "Jste nevyrovnaná osobnost s příliš velkou

dominancí. Navíc ten test o vás zřejmě neříká pravdu, i to nám z toho

vyplívá."

"Jistěže ne, protože to, že o sobě nehodlám kdekomu sdělovat svou

podstatu považuji za přednost, nikoli za slabost! Navíc na otázky

typu: "Máte rád olivy?", nedokážu odpovědět ano nebo ne, když jsem je

ještě neochutnal!"

S odporem k psychologům a ke všem, kdo by se mu chtěli babrat v jeho

hájemství odcházel. Schizofrenní vůči pocitu, zda by v tak snobské a

nerovné společnosti chtěl vůbec pracovat...

Nebyl člověkem, kterého by takováhle povrchní věc mohla zlomit. Během

let se vypracoval. Získal vše, po čem toužil. Slávu, prestiž a moc. Tolik 

ho kdysi něco změnilo.

Žil i s krásnou a milou ženou. Takovou, kterou

by mu mohl kdekterý primitiv schopný závisti závidět. Přes povrchní

nedokonalosti úchvatnou ve své povaze a vztahu k životu. Diametrálně

odlišném od jeho. Jen její přítomnost a vliv mu dávali sílu nelítostně

šplhat životem a opájet se absolutní krutostí reality.

Bylo to snad za pět let, kdy se probudil a do deníku si zapsal:

Nejhorší rána podvědomé deprese, kdy vzpomínka na odblanění Freudovy

staré pany zoufale bolí. Kdy vše vidím modrou mlhou a těžce

skrývanou rozkoší. Kdy v největším štěstí a splnění všech

tužeb, zoufale toužím po Tvém utrpení...

Chvíli pozoroval záda tiše ležící družky, kterou měl rád. Se kterou

žil a zažil. Přitáhl se blíže a s težko skrývaným vypětím zašeptal:

"Odcházím, a možná už se nevrátím..."

Nespala, jen bezhlesně padala do prázdnoty opuštěné postele. Nehýbala

se ani nic nedělala. Věděla, že se to jednou stane. Znala ho a stejně

tak i jeho neuvěřitelně hluboko skrývaný neklid a touhu. Přesto ho

vždy milovala.

V chladu garáže chvilku postával před motorkou a přemýšlel, jestli má

vše. Ale napadalo ho jen to jediné, čeho nikdy nedosáhl. Vzal si svůj

deník, zlatého Parkera a pár drobných; sedl na motorku a odjel.

Podvědomý pocit snu ho hnal na místa, kde před léty...

Natažené nohy v koženém černém oblečení u rokokního stolečku se

dvěma hrnky meduňkového čaje. Jeden s medem, však bez konzumenta.

Druhý chutnal po vůni jeho oblíbené řeky. Shrbený v šeru píše

tyto řádky. Střídavě už hodiny míhají se před ním hosté a on

jen zpomaleně vnímá své myšlenky, které nikam nevedou. V rovnicích

vždy zůstává jedna neznámá.

Při placení neschopen už žádných řečí, naposled vnímá tak opojnou

vůni svíček a cinknutí zapadajících dveří. Když už cítí pouze

chlad a návykový zvuk hřímajících koní a extázi ze síly a rychlosti,

při které vítr trhá jednu slzu za druhou a hladí oheň ve vlasech, kdy

jezdec plní pravou stranu rovnice - protože smrt je krásná a on

žil jen pro ni. Chutnala mu a nezažil svůj život v mžiku, jen

překrásnou tmu na vteřinu, ve které splynul s pilířem mostu.

Život i smrt...jsou jen…sentiment.