Na Písmáku publikuje 52 tisíc autorů, 469 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Setkání
datum / id06.08.2003 / 91325Vytisknout |
autorlimetka
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1111x
počet tipů7
v oblíbených0x
Prolog
Napsala jsem to na počest té staré paní, které, jak jsem později zjistila, jsem se nezeptala na její jméno. Doufám, že jí v té nemocnici najdu.
Setkání

Setkání

 

Občas mám schůzky mimo budovu. Včera jsem jednu taky takovou měla. Skončila dříve, než jsem předpokládala. A tak jsem se rozhodla s návratem do práce nepospíchat.

Ulice v tuto polední hodinu byly téměř liduprázdné. Snad  všichni utekli před tou žhavou koulí na obloze, která na nás již několik dní sesílá své ohnivé paprsky a nutí nás se před nimi schovávat ve stínu stromů, máčet svá těla v chladných vodách bazénů či rybníků a nebo dlít doma či v klimatizovaných místnostech našich pracovišť.

Byla jsem blízko místa, kam chodím nejraději. A tak jsem pomalým krokem došla až k řece a uvelebila se na jednu z laviček, nad kterou se skláněly větve stromu a vrhaly tak stín na horní polovinu mého těla. Sundala jsem si z unavených a horkem oteklých nohou boty na vysokém podpadku a s úlevou je nátáhla před sebe. Zavřela jsem oči a nechala svou mysl vplouvat do snového neznáma.

Náhle však slyším z dálky ženský hlas. Pomalu otevírám oči, které se nemůžou vyrovnat s oslepujícím světlem, co prosvítá mezi větvemi stromů. Vidím jen tmavou siluetu. Narovnám se  a snažím se hlavou pohnout tak, abych se zbavila té sluneční záře a mohla vidět tvář, které patřil ten hlas. Je to stará žena, co si chce jen přisednout. Souhlasně kývnu a pohledem naznačím volné místo. Pokouším se znovu zavřít oči a vrátit se tam, odkud mi ta stařena vyrušila. Avšak opět slyším otázku namířenou na mou osobu. ,,Taky sem chodíte poslouchat řeku?" ,,Ano." Odpovím, aniž bych přemýšlela o významu té otázky. Evidentně se jí má odpověď zdá příliš strohá, než aby se s ní spokojila. ,,Já sem chodím skoro denně. Tady je řeka nejvíc slyšet." Už vím, že tahle osůbka mě nenechá na pospas mému němému, sladkému nicnedělání. Narovnám se, obuji se a lehce se pootočím k ní, na znamení mého zájmu. Můj zrak spočine na nádherně aristokraticky řezané tváři s vpadlýma, avšak jasně modrýma očima. Kůže již dávno ztratila svou elastičnost, ale hlubší vrásky jakoby zapoměly brázdit tenhle starý, a přesto půvabný, symetrický obličej. Byla jsem tak zabraná do pozorování rysů její tváře, že jsem vůbec nevnímala slova vycházející z jejích úst. Až její udivený výraz mě probral a já se zeptala s omluvou v hlase: ,, Říkala jste něco o řece a já to přeslechla." ,, Říkala jsem, že tohle místo má pro mě určitý význam. Jako kdyby mi ta řeka vždycky vyprávěla každičký okamžik mého života."  Uvědomila jsem si, že k tomuto místu mám i já zvláštní vztah. Vždy, když jsem zde, voda ukolébává a uklidňuje mou mysl. Ale že bych slyšela nebo vnímala něco jiného, než její šum, to nikdy. Ta stařenka vidí mou rozpačitost a tak hned dodává: ,,Chodívali jsme sem s mým manželem už jako milenci. Ještě teď je vidět na tamtom kameni vyryté naše srdce." A ukáže směrem ke kamenné zídce. ,,Občas, když se nikdo nedívá, obtahuji hrotem klíče jeho obrys, aby se léty neztratilo." Vstanu a popojdu k tomu kameni, abych se přesvědčila na vlastní oči o pravdivosti jejích slov. ,, Tady je ale víc vyrytých srdcí." Očima přelétám symboly lásky. ,, Je. Ale žádné tady není tak dlouho, jako to naše. " ,, Jak dlouho?" ,, Od roku 1944."  Vstane a pomalým krokem dojde až ke mně. Sehne se a dotkne se malého srdíčka s dvěma písmeny uvnitř. Dívám se s jakou něhou hladí to znamení jejich lásky a snažím si představit zamilovaný pár, který tady stojí v objetí a hledí do řeky s příslibem šťastné budoucnosti. Z mého rozjímání mi vytrhne její hlas. ,, Vidíte tyhle čárky? " Nakloním se, abych lépe viděla. ,, Ano. Vidím. Proč tam jsou ? " ,, Každá z nich znamená jedno utrpení, každá z nich vypráví jeden příběh. " Zmocní se mě zvědavost. Ale letmým pohledem na hodinky zjistím, že je čas  vrátit se do práce. ,, Měla bych už jít, ale alespoň mi přečtěte tu první čárku. " Sklopila hlavu a nahlas vydechla. Cítila jsem, že je to pro ní smutná vzpomínka. Už, už jsem chtěla říct slova omluvy za mou všetečnost, ale ona byla rychlejší. ,, To mýho Toníka zavřeli Němci a druhý den měl být zastřelen. Zapletl se omylem do nějaké rvačky, při které byl zabit německý voják. Nebýt jednoho německýho esesáka, který byl do mě celý blázen, Toník by byl po smrti. Jeho život jsem vykoupila svým panenstvím a několika dalšími nocemi, dokud se mě nenabažil a neodhodil jako použitý, špinavý hadr. Tenkrát tuhle první čárku vyryl Toník. " ,, Je jich tady jedenáct. " Řeknu to spíš s otazníkem v hlase. ,, Musím už opravdu jít, ale přesto se musím ještě zeptat. Tady ta poslední čárka mi připadá čerstvě vyrytá. Co ta skrývá za příběh? " ,, Tu jsem udělala, než jsem si k Vám přisedla. " ,, Proč? Co se stalo ? " ,, Ještě nic. Ale pak by jí za mě neměl kdo udělat. " ,, Proč ? Co se s Vámi stane ? " ,, Zítra jdu do nemocnice na operaci a už se odtamtud nevrátím. Nechci se vrátit. Chci už mít klid a být s Toníkem a mým synem. A když člověk něco moc chce, splní se mu to. Já doufám, že se mi tohle přání splní. " Všechna ta slova  vypouštěla z úst tak samozřejmě, s tak smířlivým klidem, že mě až mrazilo v zádech. Nevěděla jsem co říct a co dělat. Ta paní mě vtáhla do svého života a já věděla, že to tak nemůžu nechat. Cítila jsem její samotu a opuštěnost. ,,Takhle nesmíte mluvit." ,, Já už v mém věku můžu všechno, má drahá. " Její rty se zúží do úsměvu. ,, Ve které nemocnici budete ležet ? " ,, Na Vinohradech. Proč ? " ,, Proč ? Protože já se teď musím vrátit do práce a tudíž si nemůžu poslechnout zbývajících devět příběhů. A vy mi je dlužíte. Takže s tím Vaším umíráním je konec. Ani ta Vaše řeka nedokáže téct opačným směrem. "  Zadívala se mi do očí a pak tichým hlasem, ale přesto s radostným tónem řekla : ,, Tak to budu muset tu poslední čárku asi smazat. " ,, Vzala jsem jí klíče z ruky a škrábala ten symbol smrti.

Zpátky jsem šla svižným krokem naplněná nepopsatelným pocitem štěstí. Někdy nám stačí tak málo. Pohlazení, pochopení, slova lásky, to všechno může naše srdce vyléčit od bolesti.

A ještě na něco jsem myslela. Na něco co řekl kdysi Enstein :

,, Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to. "  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.10.2003 00:00:00dát kritice tipDon´t_worry
Moc pěkně napsané, trošku mi vadilo, že jsi poodrhnula závěs toho, co jsi si "přimalovala", v původním znění by to bylo lepší a já bych nevěděla...jak to dopadlo...Život.*
11.09.2003 00:00:00dát kritice tiplimetka
Nejdříve bych se chtěla omluvit, že jsem se neozvala celý dlouhý měsíc. Ale neměla jsem možnost internetu.
V té nemocnici jsem byla, ale přišla jsem bohůžel pozdě. Paní Marie zemřela na pooperační embolii. Zůstat na světě úplně sám, ztratit všechny své blízké, je opravdu těžké žití.Snad existuje na onom světě místo, kde se jednou všichni sejdeme se svými blízkými a kde i paní Marie našla ty, co milovala a oni milovali jí. To bych nám všem moc přála.
11.09.2003 00:00:00dát kritice tipYossarian
Děkuju
11.08.2003 00:00:00dát kritice tipAstra
Nevím proč, ale od začátku jsem to viděla černobíle - jako film pro pamětníky (možná ten styl psaní) trochu mě odrazovalo to srdce s autogramy (až moc kýčovitý), ale každý vyrytý srdce má svoji historii, tak vlastně proč ne...

Celkově líbilo, t.
11.08.2003 00:00:00dát kritice tipAstra
... jo a ještě cosi nedořečeného v povídce - na začátku jsi šla na schůzku, ale pak jakobys nikoho nečekala, a klidně sis seděla na lavičce a snila...? Nebo mi něco uteklo?
11.08.2003 00:00:00dát kritice tipRowenna
Příběh se mi líbil, i s tím kýčovitým srdíčkem. ** Pošli avi, jak to dopadlo. :-))
09.08.2003 00:00:00dát kritice tiplimetka
Chtěla bych poděkovat Vám všem.
Yossarian: Všechno samozřejmě pravda není. Jako např.: srdce, které je vyryté v r. 1944 do kamene. Opravdu to srdce a 1. čárku vyryl v tomto roce Toník. Ale od té doby ta kamenná zídka byla tolikrát opravována a nově nahazována, že ten symbol by ta dlouhá léta nemohl přetrvat. A ještě jiné maličkosti. Jako že jsem neměla prac. schůzku, ale že jsem se prostě na chvíli ulila z práce. Ale celková pointa příběhu je pravdivá.
chicoria : Zítra jí jdu navštívit do nemocnice, tak mi držte palce.

09.08.2003 00:00:00dát kritice tipYossarian
jo a dej mi prosím vědět jak to dopadlo, děkuju PS. a dík za kritiky k mejm dílům
09.08.2003 00:00:00dát kritice tiplimetka
Všem dám vědět. Jinak není vůbec zač děkovat. Stihla jsem si přečíst jen ty nejkratší věci. Ale snad v příštím týdnu budu mít více času na čtení.
08.08.2003 00:00:00dát kritice tipKolben
Jo....:-)) tak mě se to líbilo taky a ten TIP ti samozřejmě dám.
07.08.2003 00:00:00dát kritice tipsicco
opravdu dojímává,když si pomyslím,kolik lidí y před stařenou stoupilo a šlo si svou, je mi z toho
07.08.2003 00:00:00dát kritice tipchicoria
Hezké, zajímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.
07.08.2003 00:00:00dát kritice tipSkip
Jednoznačně nejlepší, co jsi zatím napsala. Sakra, já bych tam do té nemocnice hned šel s Tebou. Jednou jsem potkal v parku na lavičce jednu starou paní, nechystala se umřít, byla plná vitality a šarmu a bylo mi s ní moc fajn. Napsal jsem o ní báseň, kterou sem dám, aby sis ji přečetla. Není to nijak zvlášť povedená báseň, verše jsou až moc volné, řekl bych.

Ale zpět k Tvému dílu - záměrně neříkám dílku. Jsem prostě unešen, nevím, co víc napsat. Taková setkání nejsou dílem náhody, protože "nic ve světě se neděje náhodou" (Veronika se rozhodla zemřít, Paulo Coelho, str. 10) a Ty jsi natolik vnímavá, že jsi to nepřešla jen tak a to je moc dobře. Přeji Ti, abys tu paní našla.

K tomu citátu nakonec: Nedávno umřel starý Grebeníček a tenhle člověk, který, jakožto vyšetřovatel StB, mučil spoustu lidí, měl tento citát na svém smutečním parte.

TIP
07.08.2003 00:00:00dát kritice tiplimetka
No to snad není možný!!! Někteří lidé prostě mají pokřivenou morálku a výčitky svědomí, nebo stud jim vůbec nic neříká. Ve své zahleděnosti do sebe si dokáží odpustit a vysvětlit všechna svinstva, kterých se kdy dopustili

Ale jinak Ti moc a moc děkuji. Od Tebe mi to obvzlášť těší.:-)
07.08.2003 00:00:00dát kritice tipYossarian
jo každýmu kdo tady byl se to líbilo a nikdo kromě Skipa netipoval!!! já si tipnu též, líbilo, ale bohužel je to moc krásný než aby to byla pravda, nevěřím
07.08.2003 00:00:00dát kritice tipSkip
Věřím, věřím, věřím...
07.08.2003 00:00:00dát kritice tipsicco
tak jo typ, že si stojím za svým názorem


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2023, provozuje Dobrý spolek, pravidla Wiki of 21st century Letní dětský tábor