Trest smrti - ano nebo ne?

Tady je několik reakcí proti, které jsem našla na netu a pár příběhů...

Proč být proti  

• Trest smrti je konečný, nelidský, krutý a ponižující trest a porušuje právo na život.
• Trest smrti je neodvolatelný a může být uvalen na nevinného.
• Trest smrti se nikdy neukázal jako efektivnější zastrašující prostředek než jiné tresty.
• Trest smrti je akt násilí, legální vražda.
• Trest smrti je často nástroj represe proti opoziční, rasové, etnické nebo náboženské skupině.
• Trest smrti je msta, ne náprava.
• Při neexistenci trestu smrti odpadá možnost justičních vražd.

Existuje podezření, že v mnoha státech dostane tento rozsudek daleko častěji člověk chudý, který nemá peníze na schopného advokáta - často lidé mentálně postižení a příslušníci rasových menšin. Manipulací s důkazy si můžou vyšetřovatelé nebo policie i vylepšovat statistiku. Svůj podíl má i americký systém porotních soudů. Právnička P. M. Montonyeová: "Prokurátoři jsou zkušení profesionálové a umějí hrát na lidské city. Tváří v tvář úděsným dokumentům z místa zločinu mají poroty tendenci jednat emocionálně a nenechat zlo nepotrestáno." To svádí ke zjednodušeným závěrům. "Porotci si navíc myslí, že když vynesou chybný verdikt, nějaká vyšší instance to za ně napraví. Nechápou, že když jednou řeknou vinen, musí se Země zastavit a peklo zmrznout, aby byl dokázán opak."

Způsoby popravy   

Způsoby popravy (podle kapitol knihy Historie trestu smrti): zvířata jako popravčí, podříznutí, rozpárání břicha, volný pád, smrtící půst (uvržení do klece, zazdění), ukřižování, pohřbení zaživa, naražení na kůl, stažení z kůže, rozřezání, rozčtvrcení a roztrhání, rozdrásání, rozdrcení, upálení, smrt na malém ohni, rozřezaní pilou, usmrcení šípy a probodení, otrávení, estrapáda, ubití, lámání kolem, roztrhání koňmi (nebo býky), zardoušení, garota, ukamenování, utopení, pověšení, stětí, předchůdci gilotiny (mechanizace stětí), gilotina, zastřelení, plynová komora, elektrické křeslo, smrtící injekce.

• Elektrické křeslo (electrocution, electric chair)
  V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století. T. A. Edison vlastnil patenty pro elektrické systémy se stejnosměrným proudem a G. Westinghouse vlastnil patenty na systémy se střídavým proudem. Elektrické vybavení pro první elektrické křeslo bylo od Westinghouse, tvůrci elektrického křesla ale byli lidé blízcí Edisonovi. Ten chtěl totiž ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný. Westinghouse tvrdil, že zabíjení člověka elektřinou je krutý a neobvyklý trest, proto tedy porušuje 8. dodatek americké ústavy. Nicméně současné elektrické křeslo vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890.
  Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund až se tělo ochladí a zkontroluje jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý.38 Tento postup je ale v každém státě jiný, např. ve státě Florida je zaveden automatický postup, který má tři fáze. První fáze: napětí 2300 V, proud 9,5 A po dobu 8 sekund, druhá: 1000 V, 4 A, 22 sekund, třetí: 2300 V, 9,5 A, 8 sekund. Skutečné hodnoty napětí a proudů jsou ale při popravě jiné, závisí na elektrickém odporu těla odsouzence.
  Vězeň cítí bolest a trpí v případě, že neztratí vědomí. Rychlost ztráty vědomí je nejistá. Při popravě je v místnosti cítit spálená kůže a maso. Poprava může být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězňovi vypadnou oční bulvy a zůstávají na jeho tvářích. Vězeň otéká, někdy začne hořet.40 Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.

• Estrapáda
  Estrapáda není přímo způsob trestu smrti, nicméně po vykonání rozsudku většina lidí zemřela. Estrapádu patrně vynalezli v Itálii. Používala se hlavně na Sicílii, na Sardinii, ve Francii, v Rusku, v Číně a v některých německých státech.60 Dnes se již nepoužívá.
  Při tomto trestu byl odsouzený vytažen provazem procházejícím pod rukama svázanýma za zády na vrchol stožáru nebo šibenice. Jakmile byl nahoře, nechali ho spadnout, ale ne až na zem. Nárazem při zastavení pádu těla se odsouzenci vykloubily ruce. Někdy kati vymýšleli rafinované zostření trestu. Nejjednodušší bylo odsouzenci na nohy přivázat závaží, aby byl náraz ještě prudší. V takovém případě se vykloubily nejen ruce, ale i nohy. U nejtěžších závaží se odsouzenci často roztrhlo břicho a vnitřnosti vyhřezly. V Rakousku, kde nahradila estrapáda dočasně zrušený trest smrti, zemřelo asi šedesát procent odsouzených.

• Garota (garrotte)
  Tento způsob popravy se používal v Portugalsku, Španělsku, v jejich koloniích a zemích, které byly kdysi pod jejich vlivem.62 Dnes se již pravděpodobně nikde pomocí garoty nepopravuje.
  Garota je nástroj používaný k popravě zardoušením. Odsouzenec sedí na lavici a je opřen o kůl. Na kůlu je připevněn železný kruh (obojek), který odsouzenci svíra krk. Obojek je pomalu utahován šroubem, dokud se odsouzenec neudusí. V jiné formě je garota drát se dřevěnými rukojeťmi na koncích a je držena popravčím.7 Později se objevil další typ garoty, u které byla ke šroubu připevněna dvě ramena se zátěží na konci. Stačilo za ně jen prudce škubnout a rychle se otáčející šroub zlomil tracheu a hrtan. Na kůlu byl navíc ještě výstupek, který zároveň rozdrtil malý mozek. Vyskytla se i garota se dvěma prstenci. Jeden prstenec se pohyboval dopředu a druhý dozadu. Protože prstence vyvíjely tlak na dva sousední obratle, vedlo to k přerušení míchy, což mělo za následek téměř okamžitou smrt. Jeden z posledních typů obsahoval tenké ostří, které procházelo skrze kůl a bleskurychle přeťalo míchu mezi dvěma obratli.

• Oběšení (hanging)
  Je to rozšířený způsob popravy. Postup používaný v USA je následující (může se v každé zemi trochu lišit). Den před popravou je odsouzenec zvážen a je provedena zkouška s pytlem písku o stejné hmotnosti. Je to k určení nezbytné délky pádu (provazu) pro zajištění rychlé smrti. Jestliže je provaz příliš dlouhý, může být vězeň dekapitován. Jestliže je provaz příliš krátký, může se vězeň dusit až 45 minut. Provaz (2 až 3 cm v průměru) musí být dostatečně natažen, aby nepružil. K zajištění hladkého průběhu je uzel u smyčky (oprátky) namazán mýdlem nebo voskem.41 Těsně před popravou jsou vězňovi zabezpečeny ruce a nohy, zavázány oči a je mu kolem krku umístěna smyčka (uzel za levým uchem). Je otevřen poklop a vězeň se propadne. Vězňova hmotnost by měla rychle způsobit zlomení krčních obratlů a následnou smrt. Nicméně rychlá smrt se vyskytuje zřídkakdy.42 Když má vězeň silné krční svaly, je velice lehký, pád je velice krátký nebo když byla smyčka špatně upevněna, zlomení krčních obratlů není rychlé a smrt je způsobena pomalým zadušením. V případě, že toto nastane, může být poprava doprovázena defekací a vystrčením jazyka; jsou patrné prudké vězňovy pohyby.43
  Jsou země (např. Írán), kde je používán "zastaralý" způsob popravy oběšením. V těchto zemích se nenastavuje délka provazu a ten je příliš krátký pro zajištění zlomení obratlů; smrt je způsobena pomalým zadušením.33

• Plynová komora (gas chamber, lethal gas)
  V USA byl hledán humánnější způsob popravy. V roce 1924 představila Nevada použití kyanovodíku. První popravený tímto způsobem byl Gee Jon. Snažili se mu napumpovat kynovodík do cely, když spal. Toto se ukázalo jako nemožné, protože plyn z jeho cely unikal. Proto byla zbudována plynová komora.44
  Je to vzduchotěsná místnost se židlí, na které je upoután odsouzenec. K němu je připojen dlouhý stetoskop, takže lékař vně komory může vězně prohlásit za mrtvého. Komora je uzavřena. Dozorce dá znamení a popravčí klepne do páky. Ta uvolní kyanid sodný (nebo kyanid draselný), který je upuštěn do pánve s kyselinou chlorovodíkovou (nebo kyselinou sírovou), uniká jedovatý kyanovodík.42
  Vězeň je instruován, aby hluboce dýchal pro urychlení procesu. Hodně vězňů se ale snaží zadržet dech. Neztrácí hned vědomí a je patrný extrémní horor, bolest, třes, zvracení a lapání po dechu trvající řadu sekund.42 Při nádechu se kyanovodík váže na hemoglobin (krevní barvivo) a znemožňuje přenos kyslíku, člověk se udusí. Caryl Chessman předtím, než zemřel v kalifornské plynové komoře v roce 1960, řekl reportérům, že kývne hlavou, kdyby to bolelo. Svědci řekli, že kýval hlavou několik minut.40 Po odsouzencově smrti odsají větráky jedovatý vzduch z komory ven a na mrtvolu je rozprašován amoniak (čpavek) k neutralizování zbývajícího kyanidu. Asi za půl hodiny vstoupí do komory úklidová četa s plynovými maskami a s gumovými rukavicemi. Před přemístěním těla musí mrtvému rozcuchat vlasy, aby uvolnili zachycený kyanovodík.42

• Setnutí hlavy (gilotina) (beheading by guillotine)
  Jedná se o mechanické popravčí zařízení zavedené za Velké francouzské revoluce. Prosazeno Y. I. Guillotinem a dr. Louisem. Nástroji se nejdříve říkalo "louison" a "louisette". Nakonec se ustálil název gilotina. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích, Belgii, Řecku a nacistickém Německu.64 Dnes se tento způsob popravy již pravděpodobně nepoužívá.
  Princip: asi 60 kg těžká sekera se šikmým ostřím se pohybuje ve svislých vodících kolejích. Po odjištění sekera spadne a odsouzenci setne hlavu, ta spadne do koše před gilotinou.50

• Setnutí hlavy (meč) (beheading by sword)
  Dodnes např. v Saúdské Arábii. Odsouzenec je sražen na kolena, popravčí zvedne meč a udeří jím do krku. Často jedna rána nestačí.45 Existuje pravděpodobnost, že v mozku zůstává okysličená krev, takže je možné, že mozek setrvává v činnosti a registruje bolest ještě několik sekund.

• Smrtící injekce (lethal injection)
  V roce 1977 se stala Oklahoma prvním státem, který přijal smrtící injekci jako možnost popravy. Prvním popraveným touto metodou se stal Charles Brooks v Texasu v roce 1982. Tato metoda se používá v pěti státech světa, v USA je to nejčastější způsob popravy. Postup používaný v USA je následující.
  Odsouzenec je připoután ke stolu. Dvě jehly (jedna záložní) jsou vpíchnuty do žil, obvykle na paži. Jehly s roztoky spojují dlouhé hadice, roztoky jsou umístěny ve zdi vedle stolu. První je podán neškodný fyziologický roztok. Na signál dozorce je zvednuta záclona v přilehlé místnosti, ve které jsou svědci. Potom je odsouzenci vstříknut pentanthiol sodný, po němž během 10 až 15 sekund usíná. Následuje další látka (pankuronium), která zcela ochromuje svaly a zastavuje dýchání. Další je chlorid draselný, který zastavuje činnost srdce. Lékař se popravy neúčastní, jen ověřuje, zda je vězeň mrtvý. Tento nedostatek lékařské účasti může být problematický, protože často jsou jehly vpichovány nezkušenými techniky. Jestliže člen popravčího týmu vstříkne roztok do svalu místo do žíly, způsobuje vězňovi velké bolesti. V důsledku užívání drog má mnoho vězňů zničené žíly a někdy je obtížné najít použitelnou žílu. To způsobuje velká zpoždění, zatímco je vězeň připoután řemeny.46

• Ukamenování (stoning)
  Dodnes např. v Íránu. Dav kamenuje svázanou oběť. V Íránu se nesmí používat velké kameny, aby odsouzenec nezemřel příliš rychle. Smrt může být způsobena poškozením mozku, nedostatečným dýcháním nebo kombinací různých zranění.47

• Ukřižování (crucifixion)
  Ukřižování se používalo v antickém světě, dnes se již takto (pravděpodobně) nepopravuje nikde.
  Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován. Potom obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště. Tam byla už v zemi připevněna svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán nebo přibit hřebíky (ty procházely zápěstími). Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity hřebíky (každá noha jedním hřebíkem). Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení, kde bylo jeho jméno a zločin. Smrt byla zřejmě způsobena vyčerpáním nebo selháním srdce. Lékařské příčiny smrti na kříži nejsou plně pochopeny.7
  Tímto způsobem se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva. Král Persie Darius roku 511 před naším letopočtem nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu; v roce 175 př.n.l. Antonius IV. nechal zbičovat a ukřižovat židy v Jeruzalému; roku 32 našeho letopočtu Pilát Pontský nechal ukřižovat Ježíše Nazaretského.52

• Zastřelení, popravčí četa (shooting, firing squad)
  Je to rozšířený způsob popravy a postup se v každé zemi liší. Příčina i rychlost smrti jsou závislé na tom, kam je vězeň zasažen. Kulky vpálené do hlavy (např. Čína, viz dále) způsobí poměrně rychlou smrt v důsledku velkého poškození mozkových tkání. Nicméně rychlost smrti je nejistá. V Číně je odsouzenec donucen si kleknout. Jsou mu zavázány ruce za zády a je střelen zezadu do hlavy. V případě, že se jedná o veřejnou popravu, tak je někdy vězňovi utažen (silně) provaz kolem krku, aby nemohl křičet.48 Postup popravy v USA je následující. Vězeň je přivázán k židli koženými řemeny. Židle je obklopena pytli s pískem pro pohlcení krve. Vězňovi je nasazena na hlavu černá kukla. Odsouzenci je na místo srdce umístěn bílý látkový terč. Ve vzdálenosti 6 metrů (20 stop) je pět střelců. Jednomu je podán slepý náboj. Každý střelec zamíří a vystřelí.42 Příčin smrti může být více: vykrvácení, roztržení srdce, srdečnice (aorty) nebo plic. Vězeň ztratí vědomí jen v případě, že dojde k přerušení dodávky krve do mozku. Když střelci nezasáhnou srdce, umírá vězeň pomalu na vykrvácení.38
  Někdy někteří členové popravčí čety vědomě nemíří na srdce odsouzence a nechávají jiné, aby vystřelili smrtící střelu. To se stalo v Utahu (USA) 10. září 1951 při popravě Elisia Marese, který byl oblíbeným vězněm pro osazenstvo vězení. Během popravy všech pět střelců zamířilo mimo terč. Popravčí četa i svědci sledovali jako v hororu, jak Mares postupně vykrvácel.28
  

Skutečné příběhy   

• Ron Williamson
  "Byl jste odsouzen k trestu smrti oběšením. Tento rozsudek bude vykonán dvacátého čtvrtého září ve dvanáct třicet v noci." Ron Williamson, bývalý profesionální baseballista a nyní odsouzenec na smrt v americkém státě Oklahoma, byl odveden do cely. Pět dní před popravou mu jeho právník vymohl odklad; o rok později prokázala zkouška DNA, že byl odsouzen za vraždu a znásilnění, které nikdy nespáchal. Příběh Rona Williamsona z let 1994 až 1995 se za posledních 25 let opakoval v různých státech Unie více než pětasedmdesátkrát. Jak napsal časopis Newsweek, "najednou se zjišťuje, že očití svědci se dopouštějí chyb. Vězeňští donašeči podávají zkreslené informace, mnoho přiznání je vynucených, nebo zcela vykonstruovaných. Spravedlnost často supluje rasismus. Laboratorní testy bývají zmanipulovány. Obhájci ex offo v soudních síních usínají. Policisté ne vždy mluví pravdu."2

• Karla F. Tuckerová
  George W. Bush (nynější prezident USA) přes protesty papeže a značné části americké veřejnosti odmítl udělit milost Karle Tuckerové (38). Ta v osmdesátých letech spáchala vraždu pod vlivem drog, ale poté se obrátila na křesťanskou víru a podle svědectví příbuzných, spoluvězeňkyň i personálu se z ní stal úplně jiný člověk. Karla Faye Tuckerová přesto dostala smrtící injekci a v únoru 1998 se stala první ženou, která byla popravena ve státě Texas od války Severu proti Jihu.2

• Betty Lou Beetsová
  Druhou ženou odsouzenou v Texasu k smrti byla Betty Lou Beetsová. Betty Beetsová (62) byla mentálně narušená osobnost. Soud, který ji odsoudil k smrti, nikdy neslyšel o jejím fyzickém, sexuálním a citovém zneužívání jejími několika manžely. Byla usvědčena ze zavraždění svého pátého manžela.1

• Odell Barnes
  Odell Barnes (31) byl popraven smrtící injekcí v texaské věznici Huntsville. Stalo se tak navzdory protestům světových státníků a ochránců lidských práv, kteří apelovali na guvernéra Texasu George W. Bushe, aby popravu odložil. O třicetidenní odklad ho požádal např. i papež Jan Pavel II. či francouzský prezident Jacques Chirac. V Barnesův prospěch intervenoval u svého syna i bývalý americký prezident George Bush. Odell Barnes trval na své nevině i několik minut před tím, než mu byla do paže vpíchnuta injekce se smrtícím roztokem. Vyzval své stoupence, aby nevzdali boj o jeho očištění a dále usilovali o úplný zákaz trestu smrti. "Děkuji všem, kteří dokázali moji nevinu, ačkoliv ta nebyla soudem uznána," řekl Barnes, přivázaný řemeny k vězeňskému lůžku, "Věřím, že můj případ poslouží spravedlivějším rozsudkům v budoucnosti," dodal předtím, než upadl do bezvědomí.

• Gary Graham
  Večer 22.6.2000 byl popraven Gary Graham. Byl odsouzen za vraždu, kterou měl spáchat, když mu bylo 17 let. Jako 38 let starý strávil více než polovinu života v cele smrti ve státě Texas (USA). Gary Graham připouštěl různé zločinné akce, ale vždy trval na své nevině v případu vraždy. Jeho odsouzení bylo nelegální z hlediska mezinárodního práva, které zakazuje trest smrti pro zločiny spáchané v nezletilosti (méně než 18 let). Řekl: "Umřel jsem v boji za to, čemu jsem věřil. Pravda vyjde najevo". Gary Graham naléhal na své příznivce, aby se jeho případ dostal k mezinárodnímu soudu a aby žádali moratorium na popravy.
  13. května 1981 byl Bobby Lambert zastřelen mužem na parkovišti u obchodu v Houstonu. Jediný důkaz proti Grahamovi byla svědkyně vraždy. Neexistuje žádný fyzický důkaz. Pět lidí tvrdilo, že s ním byli několik mil od místa vraždy. Byli prohlášeni za nespolehlivé svědky. Nejméně další dva svědci řekli, že Graham nevraždil. Grahamovi právníci předpokládali jeho vinu vzhledem k jeho minulým zločinům. Nelze ani vyloučit rasový podtext, Gary Graham byl černoch a zastřelený byl běloch.
  Před věznicí se ve čtvrtek 22.6. v Hountsville shromáždily stovky lidí na podporu Garyho Grahama. Někteří lidé pálili vlajky. Hrozila i konfrontace s rasistickou skupinou Ku Klux Klan, která se zde sešla na podporu trestu smrti. Po přečtení zamítnutí poslední žádosti o milost se objevily výkřiky "Vrazi! Vrazi! Bush je vrah!".
  Popravu odsoudily Parlamentní shromáždění Rady Evropy, francouzská vláda, Komise OSN pro lidská práva a Amnesty International.
  

Trest smrti u nás   

Historický přehled:

• Raný a rozvinutý feudalismus
  Trest smrti byl hojně využíván. Trest smrti často nesl symbolické prvky pomsty na pachateli (např. upálení za žhářství). Způsoby popravy: oběšení (krádež), stětí (vražda), upálení zaživa (čarodejnictví, žhářství), zahrabání zaživa (čarodějnictví ženy) s případným probodnutím srdce zahroceným kůlem (za usmrcení novorozeněte), lámání kolem (násilné smilstvo), vláčení ulicemi a lámání kolem (úkladná vražda), rozčtvrcení, utopení.37

• 1787 (Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně)
  Vydán Josefem II. Podle tohoto poměrně převratného zákoníku byl trest smrti zrušen, jen v případě výjimečného stavu (stanné právo) bylo možné zastřelení.

• 1795 (smrt Josefa II.)
  Zaveden trest smrti pro velezradu nebo pro pokus o ni.

• 1796 (Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích)
  Opět zaveden trest smrti, jen oběšení.

• 1852 (zákon č. 117/1852 ř.z., Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích)
  Trest smrti zachován; jen za poměrně malý počet trestných činů.

• 1918 (vznik Československa)
  Trestní právo převzato od Rakouska-Uherska. V letech 1918 až 1933 bylo popraveno 9 lidí.

• 1920 (Zatímní návrh obecné části trestního zákona, Československo)
  Trest smrti jen při stanném právu nebo u doživotně odsouzeného, který opětovně spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen.

• 1934 (zákon č. 91/1934 Sb., Československo)
  Trest smrti byl zachován, využívaly se ale spíše jiné tresty: těžší tresty žaláře a doživotí.

• 1939 až 1945 (protektorát Čechy a Morava)
  Trest smrti často využíván.

• 1946 až 1948 (Československo)
  Jen oběšení, ve výjimečném stavu zastřelení. Počty popravených: podle retribučních dekretů - 737, vražda - 2, ostatní trestné činy - 4; celkem - 743.

• 1949 až 1989 (Československo)
  Jen oběšení, ve výjimečném stavu zastřelení. Počty popravených: podle retribučních dekretů - 2, vražda - 192, velezrada - 83, souběh velezrady a vyzvědačství - 90, souběh velezrady a vraždy - 57, ostatní trestné činy - 9; celkem - 433. Trest smrti nemohl být uložen těhotné ženě a člověku, kterému v době spáchání zločinu nebylo 18 let. Trest smrti byl ukládán v případě, že již nebyla naděje, že by uvěznění do 15 let přineslo nápravu. Trest smrti byl také ukládán v případě, že bylo potřeba ochránit společnost. Poprava mohla proběhnout jen po prošetření případu Nejvyšším soudem ČSSR, po jeho schválení rozsudku a po zamítnutí všech žádostí o milost. U popravy musel být přítomen předseda trestního senátu, prokurátor, ředitel věznice a lékař.

• 1956 (zákon č. 63/1956 Sb., Československo)
  Nový trestní zákon vedl k zmírnění v uplatňování trestního práva. Po roce 1956 nebyl už uložen žádný trest smrti za politické delikty.

• 1978 (petice proti trestu smrti, Československo)
  V roce 1978 podepsalo 350 lidí petici (součást Charty 77) žádající zrušení trestu smrti s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku. Petice byla zaslána Federálnímu shromáždění ČSSR. Mezi podepsanými byli např. Václav Havel, Jaroslav Hutka, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Marta Kubišová, Karel Kyncl, Jan Ruml, Jaroslav Seifert, Karol Sidon, Petruška Šustrová, Milan Uhde, Petr Uhl.11

• 1990 (zákon č. 175/1990 Sb., Československo)
  Podle této trestní novely je trest smrti zrušen.

• 1991 (Listina základních práv a svobod, ČR)
  Trest smrti je ústavně zrušen. Poslední poprava v Čechách byla vykonána 2. února 1989, na Slovensku 8. června 1989.

• 1993 (rozpad ČSFR)
  Po roce 1993 nemá Česká republika ani Slovensko trest smrti.