Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Navždy a nikdy jinak

10. 08. 2003
10
0
1500
Autor
Baraka

4.5.1994, Olomouc (Reflexe)

Prší snad už jedenácté století.

Mé boty vedou řeči s chodníkem

a já jako bych chtěla skrýt se světu,

bráním se mu svým jediným štítem –

                                               deštníkem.

 

V noci zdálo se mi o ohnivém býku na modravé pláni.

Tak pootevřu okno svého krytu, zdvíhám hlavu,

ale místo azurové pláně jsou tu kilometry šedé oceli.

Můj býk tedy pláče a jeho teplé slzy

                                               vyčítavě kropí jarní neděli.

 

Chtěla jsem pak zjistit, jaký že má důvod k smutku.

Ptala jsem se stromů kolem sebe.

Mlčely a poslouchaly v zadumání

jednoduše krásnou, šumící rapsodii

                                               kapek padajících z nebe.

 

Zkusila jsem položit svou otázku atomům vzduchu.

Ještě než jsem stačila ji vyslovit,

rozprchly se nejméně do dvacátého rozměru

a já zůstala zase bez jistoty, zmatená,

že můj býk pláče a že asi brzy ztratím

sama v sebe důvěru.

 

Pak teprve napadlo mě hledat v sobě.

Snad tu bude nějaké to znamení,

napoví mi, proč je nebe beznadějně temné,

proč ty mokré slzy vlastně tolik pálí

a proč se po položení otázky

                                               nic nemění.

 

Ve mně však bylo pusto, prázdno,

Prošla jsem se celou, prohledala všechny tmavé kouty –

nic, jen kdesi v pozadí se tyčila těžká skála.

Až po drahné době nalezla jsem stopu,

byla umazaná od krve a bolela,

                                               jak jsem tak nad ní stála.

 

Kus od ní byla druhá, třetí

a pak celá řada vedoucí k té věci z kamene.

Já poznala tu stopu a pochopila smutek býka,

neboť já to byla, kdo jej sdílel.

Stopa patřila Samotě, Samota rozlila to prázdno

a vesele se, hanebnice, smála,

když mi pak skalnatě vykládala,

že mám ji,

                                               a tak vlastně vůbec nejsem sama.


gASK
06. 01. 2004
Dát tip
Se samotou nejsi nikdy sám:) Zaujalo mne to, místy mi to přišlo zbytečně moc "rozepsané", roztahané, ale bez toho by to zase nebylo ono....zkrátka líbí se mi to a basta:) *

africa
12. 08. 2003
Dát tip
zaradim medzi svoje oblubene...viem, ze si tuto basen budem stale znova citat...

Baraka
11. 08. 2003
Dát tip
Díky, lidičky! To sleeping beauty: :-) Je to kupodivu jarní pocitovka, květnová(kdy je slunce ve znamení býka) a - jak tak koukám - už pěkně letitá! To Mathew: Jo jo, Olomouc a osamělý toulání se parkem pod hradbami, zeleným, mokrým a krásným. Tak tam. To Jeanne: Já vím, Jeaninko, já vím, je to ukecaný... Vzpomněla jsem si teď na bratry Ebenovy a jejich "V limitu" chichii :-))) Já píseň napsal jsem o palčivosti touhy, řekli mi: je to dobrý, ale je to dlouhý, tak jinou napsal jsem, že život je sen pouhý, řekli mi: je to dobrý, ale je to dlouhý, tak pak jsem napsal, že se k přírodě chci vrátit, řekli mi: je to dobrý, ale chce to zkrátit. Zkrátit, vyhodit sloku, zkrátit, proboha, kterou, zkrátit, s rozkoší v oku, zkrátit, už tužku berou - no to ne! Tak píšu jinou, a nemám ani boty zutý, bude to blbý, ale vejde se to do minuty, tak píšu jinou, že z lásky jsem jak pominutý, bude to blbý, ale vejde se to do minuty, tak píšu jinou, a není to moc napadnutý, bude to blbý, ale vejde se to do mi- píp-píp ...

Mathew
11. 08. 2003
Dát tip
jo, michalskej výpad, tam to žeru :)) vždycky tam sedím pod stromem a čtu si dokud na to vidím :)

Mathew
10. 08. 2003
Dát tip
super super :)) a navíc olomoucká, mm :) * * * *

Jeanne
10. 08. 2003
Dát tip
hezké, jen bych tomu neškodilo malounko zkrátit. TIP

815_0
09. 08. 2003
Dát tip
:-)

Baraka
08. 08. 2003
Dát tip
Děkuju, Písmáčci, za Vaše zastavení a povídání. A taky za zařazení téhle mojí směle nesmělé náladovky do klubu a k řádu! Toho si moc cením!! Smoldíkovi alias 815_0: Upřímné díky za Tvá vřelá slovíčka, barde písní o Věčném a Nejsilnějším :-) Tomovi alias Jinovata: Díky, že ses zase vrátil :-) a za Tvé připomínky. Máš pravdu, bylo to "vypovídání se" z melancholického osamělého víkendu z dob studií, maličko záměrně rozvláčné. Jen takový úletík. Psalo se to skoro samo a já to nechala být, ať si to píše :-)

815_0
07. 08. 2003
Dát tip
Wow - tak tohle mě doslova dostalo - nejdřív jsem to ani nechtěl číst (dlouhý), ale to bych udělal obrovskou chybu - protože dílko je bezchybný - opravdu krásný a upřímný... Skvělej příběh, skvěle melancholicky odevzdaný a smutný - opravdu máš můj upřímný TIP i obdiv :-) Řadím do klubů i mezi nejoblíbenější :-)

Jinovata
07. 08. 2003
Dát tip
Zajímavé, rozhodně originálně pojaté. Co bych vytknul? Snad..tedy určitě nadměrné používání zájmen které budí dojem upovídanosti. Zní to celé až prozaicky. Ta uvolněnost, která je na tom moc pěkná však nepochází z těchto zájmen. Víc si hraj s jazykem a nebude potřeba tolik spojovátek. Buď originálnější, odvážnější při volbě metafor. No a dál už nic říkat nebudu, nemá se hned moc křičet. Vypiš se! :o) Jistě už nejaký čas píšeš, ale jetě se to bude zlepšovat. Minimálně dokud nevytříbíš techniku, což je věc cviku. Největší sílu vidím v tvé pozvolné poetičnosti. Ten občasný rým taky pěkně vypadá. Vypsat se, odvážit se, hledat v sobě a ne ve frázích. No. Hoj, tom

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru