hříšníci a páže

Bledé tváře, mých, k pomilování hodných rozkošníků,

jste tak úzkostní, tak krásní a zbědovaní svou neomaleností - svým egem.

jen trochu skromnosti, Pánové, vy průvode bohabujných hříšníků.

Jsem nad Vámi, jediná bez hříchu, bez očekávání, sama se svým perem.

Je mi Vás líto, pánové tvorstva, tak slabí a přesto uznávaní.

Chtěla bych ve své skryté naivnosti, milovat a doufat,

ale bohužel, svět, opravdu, tak do krajnosti, pošetilý není.

A Ty drahý, jsi jako stín, jsi jako had.

Jako vychloubačný voják bez svědomí,

ve dne král, v noci páže, pouhý kat.

Na zádech neseš svůj kříž,

železnou postel, za uzření boha.

Plaz se, pak slyš má slova:

"To jest Machiavelli, můj sluha."