Myšlenky

Sedím u táty v práci,zavřená s tátou.Zavřela nás sem baba,která nemohla počkat 2 minuty než dojdem na záchod a zpět.Čumim na západ slunce a čekám na kroky na chodbě je 20:14,jsme tu už

zavření asi 3 hodiny a 40 minut.Táta obtelefonovává všechny linky.

Jediné možnosti jsou buď to vyrazit dveře,ale zasklívání bychom museli zatáhnout my nebo skočit z 3 metrů a zlomit si nohu.

Tohle by mněl bejt ňákej film.Z pohledu každýho mě i táty.

Je to jak z nějakého divnýho filmu,vždyť jsem řekla,že je to jak film.

Ale táta si šel zakouřit a já slyším hlasy táty a zachránce.

Konečně já už se bála,že v té velké děsivě opuštěné budově jak pro horor budu muset spát.