Milostné motivy I.

Smetiště obnažených kostí Krása je křehká a čas ji požírá, vášeň si pohrává s pohasínajícím úsilím, smetiště časem obnažených kostí, lesknoucí se kůže času umírá, zavři pomalu oči, aby jsi utekla předtím, šeptající ukazují ti cestu milosrdnou lží. Sladký byl tvůj dech a slova účinnější než-li jed, pro všechny vzlety na tvým těle, mé strachu plné ruce vztahují se po tvé cestě. Vezmi mne sebou, kamkoli se ti zlíbí, drž mě hloubkou své lásky, křehké obětí, vezmi mne sebou, kdekoli rozkvete noc, bez tebe bude mé srdce volat o pomoc. Se světly pohasínajícími ležíš obnažená, poklekám k tobě, jemně líbám, hladící pomalu tě objímám, mohl bych teď zemřít, zemřít šťastný. Arance Byl to můj sen rozkouzleného rána, když promlouval jsem k tobě, má duše unesená plností tvých rtů, láska tak vzdáleně nepodobná prostotě, řeka plynoucího pohlazení mých prstů, toužící po tvých jarosnivých vlasech. Znělo to náhle, znělo to svůdně, byla to harmonie tvých vlasů, plovoucí pod něžností tvých očí a nad tím vším zněla serenáda tvé krásy tak půvabně, v mé hlavě mísící se paprsky tisíce hlasů, kde asi to vyznání lásky skončí. Jen ta promenáda vždy ulhaných zrcadel nabízející lásce svět, v kině života bez zrcadel a nerozkvetlý kvítek. Rád bych, aby to znělo něžně, vyznání veršů vězně, záviděna jsi, komu říkáš: "Miluju Tě." Sonet pro Wendy Já rozepsal v srdci nový román, román plný zapomenutých veršů, veršů tisíckrát vyčtených z pohledů, z veršů sebraných v srdci i opodál. Rozepsal jsem báseň jménem Wendy, je má rozepsaná, je mnou milovaná, na věky věků nedokončená, kéž by. Rozepsal jsem parte jménem volnost, aby hodina bez ní, ujížděla jak věčnost, a nehledal milosrdnou lež spílající mé duši. Rozkreslil jsem své srdce do dvou slov, co zní jak dávno zapomenutý kolotoč, leč s přívěškem věčnosti píšu ti ta slova: Miluju Tě. Sexualita V ukonejšení propůjčím laskavý sluch tvému vzlykání, nějak sexuální, ta pomoc přichází k mému poprsí, všechno mé potěšení pro tvou samotu přináší, vzácná věc..... Och, krutá lásko, když držen jsem při tobě, mé šílenství umí létat radostí ranní louky, lžeš tu smutkem s vidinami spanilé touhy, té krásy lítosti, když pláčeš sama sobě.... Napij se mé rmoutící se lásky, touha a víno pochodují skvěle, sníš, přehlédnu tvůj reliéf krásky, čas vždy odpovídá nabubřele... Mlčenlivost vychovává vášeň, cítíš, zůstáváš nedotčena, já vím, cítíš, že jsi sama v míru, zajímám se příliš? Pro mého miláčka Vždy a stále tu jsem pro tebe, jsi vše, co jsem, kdy chtěl, ve chvílích, kdy dívám se Ti do tváře, andělé sklání své hlavy, abych tě políbit směl. Vždy jsem si přál cítit krásu ležící vedle mne, cítit tu blízkost touhy a hříchu potemněle, procházet se po tvém těle jako kapky deště, cítit teplý dech tvého těla, dotýkat se jemně. Obejmi mne celou svou touhou a já budu plést verše nebeskou stuhou, pro všechny mé vnitřní vzlety nad tvou krásou, kdy všechny vzpomínky na svět za touhu zapadnou. Vše, co jsem, kdy chtěl, cítím ve svém obětí, protože smím tě pohladit, políbit a říci: Miluju Tě.

---