Hranice s hysterií .. ale o tom to je .. o citech a pocitech, dostat je ze sebe .. ulevit si .. shadow: Mluvíš o sobě, viď .. ;o)))

*

Někteří géniové dokáží proměnit svou niternou radost z destrukce, kterou poté sdílejí i ostatní a smutní tak vlastně z cizí veselosti.

Stesk zmizí obraz vadne věčná láska jenom ryzích srdcí t* za niternost

Ne, nelíbí se mi. Je to takový patetický výkřik, a nějak se z něj ztratila poezie.

Poezie někdy sídlí v lidském srdci. I hloupoučký výkřik, nebo nenápadná slza, nekanoucí v sladkých rýmech, nespoutaná uměleckou invencí, prostě něco vypovídá. Ne každý má dar vytěžit ze svého smutku krásný povzdech. Vzpomeň na Goethova Torquata Tasa: Tam, kde druhý v žalu oněmí, mně z bohů kdos dal vyslovit jak trpím. Jenom génius dokáže proměnit svou niternou bolest v radost z aktu tvorby, kterou poté sdílejí i ostatní a radují se tak vlastně z cizího neštěstí. Niternost je ale pouhým předpokladem, podmínkou nutnou, nikoli dostatečnou-to je fakt.