Oběžnice touhy.

Papír vsakuje tvé tělo
kresbou mého srdce
kapka se rozpíjí
jak kańka do sněhu
nahým předloktím vyčesáváš
z vlasů úlomky touhy
svazované létem
plachostí a nesmělostí vět
vetkaných do závoje
co ukrývá tvůj obličej
kam neproniknou vrásky
ústa v podobě luku
vystělilas plibek
jak šíp zasáhl mé srdce
oběžnici touhy
co opakovaně prošlapuje
nekonečné schodiště samoty
torzo beznaděje
němého stínu.

---