jedna z mých hlubokých depek...které už dávno minuly :o)))

 

Prorůstání do mrtva

Nechybím si

Nepláču

Nežádám

Nechci

Unášena do toku odplaty – mých provinění ?

Snad zrady ?

Úplně nehlesu schopna

Beze vzdoru

Bez proseb

Těžkost tupého smutku trhá už i oblaka

Slunce dusící se krví západu samo v sobě

Měsíc - až moc žhne

Nemohu se roztříštit do Světla

Nemožnost rozpití se v tmu

JSEM – bezbranně leží obalené černotou

Modrost naděje uléhá do šedě …

NIC

Zhasnul prostor

Zmizel mi čas

Celý svět stvořil se do bolestivosti ran

Vnímám bytostí …

… nemožnost nebýt

… nemožnost být

lítost z nenávratna

nehojící existence Lásky

panická úzkost

hněv – zlost – zuřivost … na sebe ? na Tebe ??

pláč hvězd nad námi

NIC. NIC. NIC.

Odpusťte mi, prosím ! …

---