Hrůza, děs a zlo

Černočerná tma se kolem mě snáší

jsem sám a celá mě obklopuje

to zlo které do každého vnáší

mě v tomhle mžiku pronásleduje.

Jak jsem sám, jak já se bojím

já nevím kam jít, kam se schovat

jak vést své nohy prašnou cestou

jak jíst, jak pít jak ponocovat.

Už mě to štve, že nic nevím

radost toulá se někde v dáli

zatoulám se někde v lese

kde samé černostromy stály.

Vysávají ze mě rozum                                        nenechaj mě odpočívat

i všechny mé smysly                                          už abych odtud vypad

už sem vchází jejich zlo                                     když v tom všechno ustalo

Dostal jsem se na mýtinu strachu

teď se bojím hrozně moc

říkám si: neboj se starý brachu

někdo ti přijde na pomoc.

Nikdo nepřišel, nikdo nepomohl

a poté co jsem slyšel hlasy

strašné, zlé a hororové

mi samou hrůzou zšedly vlasy.

Bije mi srdce čím dál víc

křičím do větru z plných plic

čekám že se něco stane

jenže se nestalo nic.

Cítím, že je někdo za mnou

něco mě asi pronásleduje

radši rychle uteču

nechci se otáčet, vím co to je.

Ty přízraky, ach já šílím

jsem zmatený a nevím co mám dělat

všechno dávám do útěku

nemám sílu křičet ani volat.

Najednou ale zastavím

přízraky zmizely, já se divím

jak se to stalo ani nevím

co přede mnou stálo, to vám povím.

Velký bílý jednorožec

kolem něj jasné zřetelné světlo

stojí tu a dívá se na mne

dobro z jeho očí kvetlo.

K mému úžasu říká:

"naskoč, tahle země zlá je"

ptám se, kam vlastně míříme

"kam jinam než do ráje"