Na trhu života a smrti

Jednou jsem si ráno přivstal a šel si koupit něco na trh. Ani jsem nevěděl CO! Jen snad malou blbost pro potěšení, cukroví pro děti, nože či košťata, nevím.

Jak tak procházím kolem stánků, upoutala mě jedna vrásčitá babka. (Babka je vrásčitá sama o sobě, ale tahle byla echt.) Přistoupil jsem k ní a ptal se co prodává, stánek měla práznej. Mile se usmála, sáhla pod pultík stánku  a vytáhla malou zlatou klícku. "Za pěťák, pane." K čemu mi bude klícka, myslel jsem si. Ona, jako by četla myšlenky, praví: " Otevřou ji a přejou si něco zavřít!" Co!, nevěřícně koukám. Taková věcička může uzavřít ve svých útrobách co chci. "Zkusej, pane."

Vedle u stánku prodával pán melouny. Tak jsem si přál uzavřít do klícky tři největší melouny, které měl na stánku. Otevřel jsem klícku, vyslovil přání a ... najdnou zmizeli. Kde jsou, ptám se? Babča povídá: " V klícce, pane, a doma ji otevřou vyslovjej přání, že je chcou ven ty zelený koule a oni se objevjej  před váma." Supr, povídám si a dal jsem ji stříbrňák, ať ví, že prodala dobře.

Tak chodím dál po trhu a zavírám do klícky vše na co si vzpomenu. Jablka, hrušky, mrkev i brambory. Támhle se mě líbil hrnec jinde zase vyšívaný šátek. V parku ptáky, co zpívali na větvi a kytky na záhonech.

Pak mě napadlo zavřít si slunce a měsíc a tisíce hvězd z oblohy. Zavřel jsem vodu i vítr v korunách stromů. Vše mě tak lákalo, abych to měl jen a jen PRO SEBE! Nikomu nenechám nic z toho co MĚ se líbí. Všechno si zavřu a budu užívat podle svých přání. V cirkuse uzavřel jsem klauny a akrobaty s meči. V divadle muzikanty a herce a v pakru jsem je pozval ven, aby mi hráli. Nakonec jsem je zavřel i s tím parkem.

Byl jsem pánem všeho. Patřili mi lidi na ulicích, matky s kočárky, kluk venčící psa, domy, hory, moře. Patřil mi celý svět.

Jen

JÁ

jsem   BYL   někým   CIZÍm.

NEPATŘIL JSEM NIKOMU!

Tak jsem uzavřel ŽIVOT i SMRT a s nimi

sám sebe!