Obrazy ze života mého

   Na tomto světě jsem už téměř 18 let.Jako kažý člověk jsem zažila něco dobrého,ale také něco,co mi ublížilo na srdci.

Radostných chvílí jsem měla asi méně než těch smutných.

   Když jsem začala chodit do první třídy,tak jsem se tam moc netěšila.Bolo to tím,že se mi tam nelíbilo.Ale jediné,co mě tam trochu lákalo bylo to,že jsem tam poznala svou první dětskou lásku.

     Měli jsme se rádi,ale jak už to bývá,člověk dospěje a začne hledat úplně něco jiného.Po něčem jiném touží,chce něco jiného poznat.....

A přesně tak to bylo i u mne!

    Jak jsem postupovala do vyšších tříd,věděla jsem v páté třídě,že se chci stát právničkou,proto jsem se v deváté třídě hlásila na gymnázium a tím,že jsem se na gymnázium dostala,jsem o jeden krůček blíž k uskutečnění svému snu!

    Do prvního ročníka gymnázia jsem se nesmírně těšila.Těšila jsem se z důvodu,že děti už nebudou těmi dětmi a budou vyspělejší,profesoři nás budou brát skoro jako dospělé a hlavně tak s námi jednat.

     Při studování prvního ročníku gymnázia jsem se tentokrát zamilovala opravdově.Byl to "kluk mých snů".Byl naprosto dokonalý a výjimečný.Dával mi sílu v zlých chvílích a byl mi oporou.Bohužel jsme se museli po roce rozejít,jelikož bydlíme od sebe hodně daleko.Udržovali jsme alespoň přátelský vztah,který nám to zcela nevynahradil.Dříve jsem si myslela,že  je to  lepší než bychom se měli navzájem ztratit,ale teď si myslím,že si aspoň uvědomil co to je,když mě ztratí.A já s ním také.Chybí mi,ale abychom se dali zase dohromady , neudělal nic k  tomu.Ani popřání k svátku,tudíž jsem nepopřála ani já jemu k narozeninám.

      Nyní studuji třetí ročník.Ve druhém ročníku jsem změnila gymnázium a jsem ráda,že jsem to udělala.Líbí se mi tu více.Lepší kolektiv.Jenže všechno má své zápory a klady.I tady se najdou ty zápory.

      Do budoucna doufám,že ubydou mé smutné chvíle a zažiju více těch radostných-např. i dárek k narozeninám-auto!

Uvidím co se v mém životě ještě přihodí?!