lehce meruňkový příběh

Do ordinace přišla cizí doktorka. Tjorvenka ji nepozdraví, protože ji nezná. A když někoho nezná, myslí si, že nemá důvod zdravit. Ačkoli to samé si myslí i o lidech známých a kdo se v tom má teď vyznat. Příběh však pokračuje dál, stejně plynule jako začal. Paní doktorka Sladká otevřela chorobopis a sdělila cizí doktorce následující: “Snědly jsme ti všechny koblihy, nevadí to? A byly všechny pro nás?” A zasmála se trochu sladčeji než na Tjorvenku. Ta upadla v zapomnění, aspoň pro tuto chvíli, která byla plná cukru, marmelády a koblih. (Nikdo netušil, jakou malá Tjorvenka dostala chuť na koblížek, pěkně sladký, plný meruňkové marmelády. A ačkoli všichni přítomní věděli, že její nynější problémy byly rázu žaludkového, neostýchaly se mluvit o těch sladkých dobrotách dál.) “Samozřejmě, že nevadí,” odpověděla trochu zaraženě ta cizí doktorka, “byly pro vás.”

A tak náš příběh skončil, Tjorvence se udělalo špatně z představy, že ta obézní sestra snědla k snídani třicet koblih (ačkoli toto číslo nikdo neuvedl) a omdlela. Události by teď měly nabrat rychlý spád, nicméně..Doktorka Sladká nedovedla ani předtím nic jiného než se sladce usmívat, sestra byla tak tlustá, že se zasekla i se židlí za stolem (a byla to právě ona, která měla ze všech tří jako jediná kurz první pomoci) a cizí doktorka se rozhodla nezachraňovat někoho, kdo “neumí ani zdravit.” Takhle přesně to řekla a šla si pro zbytek koblihy. A tak naše malá Tjorvenka zemřela na omdlení a následné zadušení (protože ji při pádu zapadl jazyk), a protože všem připadalo, že tento důvod není to pravé, v kolonce příčina smrti uvedly, že pacientka zemřela na vleklý žaludeční problém.