Nejasná

...To nejhorší mám za sebou, říkám si, jsem už stár. To nejhorší mám před sebou, ještě žiji. Ale kdybyste mermomocí chtěli vědět, byl jsem šťasten. Někdy celý den, někdy celé hodiny, někdy jen pár minut... Morový sloup - Jaroslav Seifert

Byl to rok co se tvářil,
že má třináct měsíců
a přitom nikdo o tom netušil,
naprosto nevěděl.

Kytky jistojistě vadly na balkoně
a jejich vůně se šířila
do celého sídliště.
Bylo však veřejným tajemstvím,
že se je snažila potají
zalévat žena z posledního patra,
den co den
svýma slzama.

a přestože to byl tak divný rok
(psal jsem už výše, se třinácti měsíci) -
dopisy chodily ještě dříve,
než byly napsané
voňavé
- a někdy (bohužel) i prázdné.
Do posledních řad
nemocnice...
- modravé světlo se odráželo v silně nalíčených rtech
zdravotních sestřiček -
...útulku pro mladé.
Zavládlo s jejich příchody ticho,
přerušované zbabělým pípáním odkudsi ze
sálu,
pro hosty.
I nezvané.

Nemůžeš celý život tvrdit, že mě neznáš,
ani kdyby to byla pravda
protože má bláhová náklanost,
se vždy odrazí
i v hladinách -
rozbitých písní.
Děvče troufám si říct
asi umírám (ne není to pravda)

vyřvávají bláhoví filatelisté
někdo jim přepsal do žurnálu,
tvé oči

a mé svědomí.
Tak si klidně nevěř,
že stýská se mi.

---